Maybe...

Chapter ten

Hi everyone jsem back a s novým nápadem(nemyslím kapitolu) je tady někdo kdo má instagram??? Jelikož mě napadlo, že bych udělala mému Wattpadu instagramový účet. Není to konina????? Jelikož většina mých nápadů jsou totální kraviny. Pjosím pište do komentářů jestli by to vůbec někdo sledoval. Každopádně dávala bych tam různé kraviny ohledně příběhů a tak. Chápeme se, že jo? Takže tak. 

A druhá věc je to, že vaše aktivita je naprosto boží. Jakmile vydám příběh tak tam je do patnácti minut několik velice milých komentářů a srdíček. Musím říct, že včera mě to totálně rozbrečelo. Když jsem viděla, že jsme dosáhli 300 přečtení a tolik úžasných komentářů tak to je taková zpětná vazba od vás, že ty  moje kraviny, které píšu opravdu někoho baví a opravdu to někdo čte. Kdybych mohla tak vás všechny hned teď obejmu. Hrozně moc vás mám ráda, no ok tak dost vylévání srdéček a pojďme na new kapitolku. Teď už stačí říct pouze jediné ENJOY IT!

***

Odemkla jsem mobil a podívala se kdo mě zase potřebuje. Copak moje milující maminka asi v neděli pozdě večer potřebuje? Udělám to co se ve zprávě píše, zavolám jí.

,,Ahoj mami, co potřebuješ?" řekla jsem možná až trochu drze-to jsem v plánu samozřejmě neměla.

,,Ahoj zlato, chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi nechtěla ve středu přijet na oběd když je ten svátek" asi si tonu mého hlasu nevšimla.

,,Jo přijdu moc ráda. Přijedu na dvanáctou. Ale ve tři už musím být zpátky. Domluvila jsem se s Ann na něco"

,,My s tatínkem stejně pojedeme za babičkou. Sejde se tam celá rodina, ale když máš práci tak to nevadí, že nepřijdeš"

,,Dobře, a co Šklíba" mluvila jsem o mém kocourovi. Dostala jsem ho když mi bylo asi sedm. V té době jsme strašně milovala Alenku, tak proto to jméno. Je to už takový kočičí děda a když jsem odjížděla před týdnem do školy, mamka s ním musela na veterinu. Špatně chodil a zvracel.

,,Paní doktorka řekla, že už to je stářím. Prý by možná bylo nejlepší kdyby jsme ho nechali us-" 

,,Ne prosím neříkej to" zarazila jsem ji. 

,,Neboj středy se snad dožije" řekla smutně do telefonu. ,,A nechceš vzít i toho tvého...em" nemohla se vymáčknout.

,,Thomase?" podivila jsem se.

,,Ano jeho. Víš co za to, že ti pronajal ten byt a tak"

,,Můžu se ho zeptat ale teď je poslední dobou dost často v divadle"

,,Ale zeptat se můžeš" úplně jsme cítila jak se uculila do telefonu.

,,Jo, jo můžu. Tak dobrou"

,,Dobrou zlato" ukončili jsme hovor a já se pustila zpátky do učení.

***

,,Ne ještě ne" zabořila jsem hlavu do polštáře. Vstávat se mi pravdu nechtělo. Dneska jsem bohužel musela na osmou. Ano vím děti na základce tak vstávají normálně, ale když už si pak zvyknete na tohle tak už to je něco jiného. No každopádně vstát jsem musela. Moje první kroky vedly jako obvykle podle mého ranního stereotypu do koupelny. Jediný problém u tohoto bytu byl ten, že zde byla pouze jedna koupelna. Když jsem uviděla Toma sedět v obýváku, logicky jsem usoudila, že koupelna je volná. Po snaze dostat se do zamčené koupelny mi konečně došlo, že máme nečekaného hosta.

Kašlu na to, sprchovat se nebudu. Vešla jsem zpět do pokoje a začala vytahovat poskládané oblečení ze skříně. Vzala jsem si vínově červený svetr-ano zase svetr-s červenou stuhou na zádech a k tomu normální modré džíny. Vlasy jsem si pouze rozčesala a nechala je volně splývat s mými zády. díky tomu, že mám od mala lehce vlnité vlasy jsem si je nemusela nikdy kulmovat ani nijak jinak natáčet. Většinou to je tak, že holky co mají vlnité vlasy je chtějí mít rovné a naopak. Já jsem se svými vlasy spokojená. A po pravdě rovné vlasy jak papír nemám ráda.

Když jsem vešla do pokoje, tak už i Isabella seděla na pohovce. Vedle Thomase. Při docela krátké vzdálenosti. A snažila se ho dotknout. To se mi popravdě moc-vůbec-nelíbilo. No, ne právě jsem přistihla sama sebe jak žárlím. Vždyť ani není můj přítel nebo já nevím co. Trochu mě utěšilo to, že jakmile se ona k němu přiblížila on ucukl.

,,Isabello, o co se snažíš?" ani jeden si mě zatím nevšiml.

,,Víš, já jen mě napadlo jestli by jsi mi nechtěl dát druhou šanci" divila jsem se, že už si nezačala sundávat své tílko, které mělo výstřih až do jižní Ameriky. Docela dost mě zajímalo jak jí odpoví, tak jsem tam nehybně stála dál místo toho abych se zaparkovala zpátky do své ložnice. Ano nemusíte mi vysvětlovat, že odposlouchávat cizí rozhovory je neslušné. Já to vím.

,,Ty si vážně myslíš, že po tom všem co jsi mi udělala bych se k tobě chtěl vrátit?"

,,No tak trochu v to doufám" začala sladkým tonem.

Měla jsem chuť ji vyfackovat. Jak si vůbec může myslet, že by se k ní vrátil. Z toho co jsem pochopila bych řekla, že ho podvedla s nějakým Paulem. Opravdu nehoráznost toto.

Thomas se falešně zasmál. ,,Jak můžeš být tak naivní? To opravdu nepochopím. Prosím tě už odejdi a nevracej se sem" tak takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla, teda vlastně ano když před domem stáli ti novináři.

,,Kdyby jsi cokoli potřeboval tak zavolej" slyšela jsem ještě ode dveří. Br radši ani nechci vědět co tím myslela. Pak už jsem jen slyšela zabouchnutí dveří a hlasité UF.

Vyšla jsem ze svého pokoje a pozdravila Thomase.

,,Promiň, že jsi tady tento cirkus musela poslouchat" omluvil se a podrbal na zátylku.

,,To je v pořádku" usmála jsem se.

,,Ona je prostě, prostě"

,,Praštěná?" pozvedla jsem obočí.¨

,,Jo a to pořádně" uchechtl se a já s ním.

,,No nic já už musím do školy" 

,,Nechceš hodit? Dneska se stejně budu nejspíš poflakovat doma" nabídl se.

,,Ne to je dobrý, stejně se musím stavit do kavárny a pro Ann" popravdě kdyby mi zastavil před školou myslím, že by to vyvolalo až moc velký BOOM.

,,Tak si to tam užij" pozdravil mě, byl to ten typ pozdravu, kterým se mi chtěl ,,vysmát" že ještě musím do školy.

,,Děkuji" usmála jsem se zářivě.

***

Vyšla jsem před dům a zabočila směrem ke kavárně na hlavní ulici. Koupila jsem si moje oblíbené dýňové latte a dva malé croissanty. 

,,Emily?!" uslyšela jsem za mými zády.

Otočila jsem se abych viděla toho, kdo má zapotřebí volat mé jméno.