Maybe...

Chapter twenty one

Můj největší problém byl ten, že jsem nevěděla co si mám vzít na sebe. Šaty jsem si nebrala a navíc je na ně až moc velká zima. Nakonec to vyhrál můj oblíbený, černo-pruhovaný, dlouhý overal. Vlasy jsem si sčesala do vysokého culíku a mohla vyrazit. 

Thomas řekl, že budou s Dylanem čekat dole v hale, tudíž jsem měla v pokoji prostor se převléct.

,,Můžeme vyrazit" oznámila jsem když jsem přišla ke křesílkům, ve kterých seděli. 

Oba dva nic neřekli, jen na mě zírali s otevřenou pusou.

,,Halo" zkusila jsem to znovu.

,,Jo, jo jasně můžeme vyrazit" odpověděl mi Thomas.

***

,,Tomuhle říkáš malý podnik?!" otočila jsem se na Dylana když jsme vystoupili z taxíku před nějakým obrovským night clubem.

,,No, když jsem tady byl před půl rokem tohle tady ještě nebylo" podrbal se na zátylku.

,,Jasně" povzdechla jsem si.

,,Tak jdem?" nadhodil nakonec Dylan.

,,Jo jdem" odpověděl Thomas. Nadechla jsem se a vykročila vpřed.

Když jsme vešli dovnitř, upoutali mne polonahé tančící ženy. Řekla bych, že ty šaty by jste na nich museli hledat mikroskopem aby jste alespoň něco zahlédli. Myslím, že tohle je Dylanův oblíbený podnik.

Procpali jsme se tančícími těly až k baru, kde jsme si objednali pití.

 Už jsme v sobě něco měli když v tom ,,Pojď tančit" nabídl mi svou ruku Dylan. Podívala jsem se na Thomase-vlastně ani nevím proč- a ten bez jakékoli  emoce v obličeji naznačil hlavou ať jdu. Takže jsem ji přijala a nechala jsem se jím vést na taneční parket, který byl prakticky všude kolem nás.

Nevím jestli se tomuhle dalo říkat tanec, když to bylo pouze hopsání do rytmu písničky, ale budiž. 

Dylan mi furt něco říkal, ale kvůli hlasité hudbě jsem ho neslyšela, tak jsem pouze přikyvovala. Mé oči přitom pořád padali na Thomase. 

Ten tam jen tak seděl, když v tom se k němu připletla nějaká blondýna a začala si namotávat pramínek světlých vlasů na prst. Když jsem to viděla bylo mi to proti srsti.

Chtěla jsem se otočit na Dylana, jenže ten tam nebyl. Nejspíš šel na záchod. 

Aniž bych se stačila zastavit, už jsem si to už kráčela směr Thomas.

,,Tommy?" sladce jsem se na něj usmála.

,,Emily" úsměv mi opětoval. ,,Tohle je Alex" kývl na dívku stojící vedle něj.

Ta holka už mi byla od přírody nepříjemná. Proč? To se mě neptejte. 

Po chvilce klábosení Alex zatáhla Thomase na taneční parket. Já nad tím pouze protočila oči a radši si objednala něco na pití.

Thomas se objevil asi zhruba po půl hodině a to totálně zlitej. 

,,Emily" usmál se a chtěl mě obejmout. Zatlačila jsem ho na židli, jelikož vypadal, že se na svých nohách moc dlouho neudrží.

,,Opilý neobjímám" zašklebila jsem se na něj. ,,Myslím, že je čas jít domů" už jsem se chtěla zvedat, když v tom mi došlo, že nemáme Dylana a nechat jsem ho tady vážně nemohla.

Už jsem se ho chtěla vydat najít, jenže pak můj mozek zase začal šrotovat a mně došlo, že kdybych tady nechala Thomase samotného, nemuselo by to dopadnout dobře.

,,Prosím, kdyby chtěl někam odejít, zakažte mu to" otočila jsem se na barmana. Ten na mě pouze kývnul jakože rozumí a dál se věnoval utírání skleniček.

Prodírala jsem se opitými těly a snažila se ho najít. Po pěti minutách se mi to konečně podařilo. Řekla bych, že zrovna flirtoval s nějakou černovláskou. 

,,Dylane musím tě zklamat, ale jedeme domů" vložila jsem se jim do rozhovoru.

,,Emily, ještě ne" 

,,Ale jo" nečekala jsem na jeho odpověď a prostě ho čapla za košili a vlekla k baru.

,,Zavolám ti kotě" křikl po černovlasé dívce, která se na mě pouze zaškaredila.

Byla jsem tak strašně ráda, že tam Thomas furt seděl. 

Zaplatila jsem barmanovi, poděkovala mu, že ho pohlídala a vydala se s nimi před bar.

Ještě, že já jsem prakticky nic nepila, ovšem to o těch dvou neplatilo. Až se vzbudí, budou mít kocovinu jak blázen.

Zavolala jsem si taxíka a když dojel tak s pomocí postaršího taxikáře jsme je oba dva nasoukali dovnitř. 

Řekla jsem muži za volantem kam má jet a on nás tam bez problémů dopravil.

Opravdu nevím jak, ale nějakým zázračným způsobem se mi podařilo je dostat do našeho pokoje. Od té doby co jsme nastoupili do taxíku se furt něčemu smáli a pořád něco mleli. V půlce cesty jsem se už naučila je ignorovat. Mám pocit, že jsem cestu autem prospala v mikro spánku. Byla jsem šíleně unavená.

Dylan se svalil na naši postel a Thomas se uvelebil na větší pohovku, kde později usnul. 

Já jsem se rozhodla jít osprchovat. Vzala jsem si věci a zamkla se do koupelny. Svlékla jsem se a nechala kapičky teplé vody aby mi zahřály mé prochladlé tělo. Přece jenom jsem měla pouze tenký overal a venku moc teplo nebylo.

Vyšla jsem z koupelny a došla za Thomasem, ho alespoň přikrýt.

Jenže jak jsem později zjistila ten se probudil a začal na mne mluvit.

,,Emily lehni se ke mně" chytil mou pravou ruku. 

,,Tome" povzdechla jsem si ,,máš v sobě alkohol. Ráno si už nebudeš pamatovat, že jsi teď něco takového řekl" snažila jsem se aby mě pustil.

,,Prosím" 

,,Tak dobře" kdybych nebyla tak strašně unavená a v sobě neměla alkohol, mé rozhodnutí by bylo jiné. Ale jak říkám, mé přání v tuhle chvíli bylo jediné. Lehnout si a spát. To ostatní se vyřeší zítra. 

***

Po stamiliónech letech jsem zpátky. Učinila jsem rozhodnutí, že kapitoly budou nejspíše vycházet jednou za týden jelikož nějak nestíhám. :))) No nic, nevím co k tomu ještě víc napsat. (to mě napadne vždycky až to vydám) Takže tohle je pro dnešek všechno. Užívejte života a zase příště.

Papa Mia