Maybe...

Epilog

O tři roky později

Ještě naposledy jsem si samu sebe přeměřila v zrcadle, abych se ujistila, že je všechno perfektní.

,,Emily, musíme vyrazit auto už-" zasekl se v půlce věty když se na mě podíval. ,,strašně moc ti to sluší" věnoval mi zářivý úsměv.

,,Děkuji, myslím, že můžeme vyrazit"  Dala jsem si do ruky psaníčko.

Sešli jsme po schodech dolů a vyšli z našeho apartmá na ulici a posadili se do velkého černého auta. Sedli jsem si vedle sebe a on chytil mou ruku do té své. 

,,Všechno bude dobrý, ano?" já jen přikývla.

Asi budete chtít vysvětlení co právě děláme v LA a celkově co se děje s našimi životy.

Sice jsem studium psychologie dokončila, ale psycholožka se ze mě nestane. Nevím proč, ale nějak to ve mně hrklo a já si nejspíše uvědomila, že tohle dělat nechci. Vrátila jsem se zpátky k fotografování a cestování, ovšem teď už na trochu profesionálnější úrovni. V tom mi docela dost pomohl táta, který má dobré kontakty. Za rok mi potom vyšla i kniha, kterou jsem sama sepsala. 

Co se týče mého vztahu s Thomasem, jsme spolu už tři roky, myslím. Po zhruba dvou měsících jsme se oba dva přestěhovali k němu do vili, která je dost obrovská. Pokud se ptáte co se týče jeho natáčení a tak, většinou jezdím s ním a fotím. Záleží na jak dlouho to je. Někdo by mohl říct, že je to divné, ale nám oběma to zcela vyhovuje.

Momentálně jdeme na před premiéru a Interview Labyrintu Vražedné léčby. 

,,Tak jsme tady" pousmál se na nás postarší řidič.

Jakmile se otevřeli dveře od auta, oslepili mě blesky fotoaparátů a křik nadšený fanoušků.

Popravdě nechtělo se mi tam, jelikož tam budou všichni herci, sice je znám prakticky všechny, ale prostě tam nepatřím. Ovšem teď už s tím nic nenadělám.

Nemohla jsem tomu uvěřit, ale opravdu jsem šla po červeném koberci. 

Tom si se mnou propletl ruce a vydali jsme se směrem k velké budově. Po cestě se ještě sem tam s někým vyfotil nebo se podepsal.

Dívala jsem se do tváří dívek, se kterými se Thomas vyfotil. Bylo úžasné, že jim stačila jedna fotka a ony se skoro rozbrečely. 

 Vešli jsme do velkého sálu kde bylo prozatím ticho až na tlumené hlasy, které se ozývali od plátna. 

Trochu jsem si oddechla když jsem spatřila Mady-Dylanovu přítelkyni, což znamenalo, že nejsem jediný člověk, který tady vlastně nemá co dělat.

,,Emily" přiběhla za mnou Kaya a objala mě ,,strašně dlouho jsem tě neviděla" objetí jsem jí oplatila.

,,Vánoce jsme se letos rozhodli strávit v Asii"

,,Fakt a jaké to tam bylo?" ta holka se pořád usmívá.

,,Super, ale vánoční Londýn je vánoční Londýn" 

,,To je jasné" mávla rukou.

,,Ahoj, Emily" přišla za námi Mady.

,,Ahoj Mady" objala jsem ji.

,,Tak jak jde život holka, naposledy jsme se viděli před půl rokem" pousmála se.

,,Všechno při starým, a co ty" zeptala jsem se nazpátek.

,,Taky tak" pousmála se.

,,Emily, večer jdeme s Mady do baru nepůjdeš s námi?" zeptala se Kaya.

,,No víte já zrovna teď pít nemůžu" vysoukala jsem ze sebe.

,,Počkej, cože ty jsi" usmála se Kaya.

,,Těhotná" dodala Mady.

,,Jo" obě dvě mě museli znovu obejmout.

,,A ví to?" zeptala se Kaya.

,,Kdo? Thomas?" přikývla ,,Ne, ještě ne, vlastně jste první" ty dvě se na sebe podívali a znovu mě objali.

,,Ahoj Emily"  přišel za námi Dylan.

,,Ahoj" pozdravila jsem ho a objala.

Bylo nám řečen, že za dvě minuty se budou vpouštět hosté, takže my jsme se museli odebrat někam dozadu.

***

Po filmu jsme se všichni odebrali k takové té stěně kde se všichni fotí. (doufám, že chápete XD)

Po celou dobu jsem se Thomase držela pevně za ruku a snažila se usmívat. Ano, donutil mě tam jít s ním. Naštěstí tam byla i Mady.

Mě a Thomase si odchytl nějaký reportér aby s ním mohl udělat rozhovor, chtěla jsem odejít, ale oba dva mi řekli abych tam zůstala.

Muž s mikrofonem se ptal Toma na různé otázky okolo filmu, což bylo v pořádku ovšem potom zamířil na téma, ve kterém se objevuji i já. Ano jeho osobní život.

Všechno bylo docela v pořádku, byly to otázky třeba kde jsme se potkali, jak dlouho spolu jsem a tak podobně, ovšem potom padla otázka, na kterou jsem byla zvědavá jak Thomas odpoví.

,,Mluvili jste už někdy i o svatbě třeba, že by jste do toho jak se říká praštili?" mám pocit, že jsem nabrala trochu červeného odstínu.

,,A co třeba hned?" Odpověděl mu Thomas řečnickou otázkou, klekl si na jedno koleno a vytáhl z kapsy u svého saka malou krabičku ,,Emily Spencerová vezmeš si mě a strávíš se mnou zbytek tvého života?" zakryla jsem si pusu rukou a snažila se nerozbrečet.  V tu chvíli mi v té velké místnosti přišlo něco strašně divného, všichni ztichli a veškeré kamery zamířili na nás.

,,Ano vezmu!" on si stoupl a já ho políbila. Najednou se halou roznesl šťastný jásot.

***

Slunce už zapadalo a já stála na balkoně a pozorovala oceán. Bylo tady krásně.

Leknutím jsem sebou škubla, když mě objali dvě pevné ruce.

Opřela jsem se Tomovi o hruď a zavřela oči.

,,Tome?" promluvila jsem.

,,Ano lásko" přitáhl si mě víc k sobě.

,,Už jsi někdy přemýšlel nad tím jaké by to bylo kdyby jsme už nebyli dva?" zeptala jsem se.

,,Jako, že by jsme měli miminko a já bych byl táta?"

,,Ne, že by jsi byl, ty budeš" opravila jsem ho a otočila se na něj.

,,Ty...jsi těhotná?!" přikývla jsem.

,,Ty nejsi rád?" nemohla jsem mu z tváře nic vyčíst.

,,Emily, momentálně jsem ten nejšťastnější člověk na planetě" usmál se a vyzvedl mě do vzduchu.

Když mě pomalu pouštěl nezapomněl své rty přitisknout na ty mé.

***

-Mia