Ahoj, jelikož mám dneska hooodně dobrý den tak jsem se rozhodla vydat kapitolu. (Hned ráno si skřípla svaly za krkem, psala velký test z matiky, hodila jsem tlamu na pennyboardu, z toho jsem nejspíš dostala otřes mozku, odřela koleno a roztrhla nové kalhoty, necítím se vůbec dobře a bojím se co se mi stane za pět minut) Prosím nesežerte mě, že kapitol nebyla dřív jenže, testy testy testy zase testy. Ok tohle by mohlo být všechno a zase příště.
Papa Mia
***
*To první bylo video na nějakých medii. Neuhodnete kdo tam se mnou byl. Ano Thomas. Jak jste to uhádli?! Ale to druhé...lidé dokáží být opravdu zlí.*
Byl to instagram, s mýma fotkama a nazváno jako hatepage. 100% to byly nějaké holčičky ve věku dvanácti let. Nebo bych se aspoň nedivila.
Konečně jsem uviděla naše dva kufry a začala budit Toma.
,,Hm, co se děje" zeptal se rozespale.
,,Už tady jsou kufry"
,,Výborně jedeme domů" vstali jsme z velmi pohodlných židliček a šli si pro kufry.
Za pět minut tady byl taxík a my se spokojeně vezli domů. Padaly mi víčka ale byla jsem rozhodnutá, že neusnu. Štěstí stálo při mně a já jsem to těch patnáct minut vydržela.
Až teď, když už jsme stáli před domem jsem si všimla, že chodníky byly pokryty lehkým popraškem prvního sněhu. Vypadá to, že letos bude mrazivá zima.
Z kapsy od kabátu jsem našla klíče od bytu a odemkla.
Hodila jsem kufr do pokoje, vylovila z něj věci na spaní a šla se osprchovat.
Dala jsem si rychlou sprchu, popřála Thomasovi dobrou noc a ulehla do postele a tvrdě usnula.
ČTEŠ
Maybe...
Fanfic,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
