Vlčí Královna

Někdo jí postřelil

  "Tak a už jsme jí na dobro ztratili" 

Jacob 

Ještě jsem se nevyrovnal s Karolíny smrti. Jak jí mohla zabít? jak může být tak bezcitná? jak jí bez mrknutí oka zabít?! jak to dokázala? dělá to ta nenávist ke mě? dělá to ty city které má kvůli mě zlomené? opravdu netuším ale tohle jí neodpustím nikdy! zabila mi přítelkyni kterou jsem nadevše miloval Karolína pro mě byla ta práva a nebo Elena? ne Elena není Elenou. 

"Eleno stůj prosím"

"Nebudu stát"

"Tak budeš utíkat!"

"Jo protože to jediný mi jde!"

"Kurva tak řekněte jí taky něco ne furt jenom já?!"

"Drahoušku neutíkej před tím prosím zničí nás to všechny"

"Jo tak všechny? to lžeš Jacob ten s toho bude mít radost že jsem konečně pryč a nebude mě mít na očích!"

"To není pravda miluje tě!"

"Nemiluje! Miluje Karolínu! mě nikdy nemiloval kdo by taky mohl mě milovat že?! s královnou která ho může zničit jen pohledem, jediným slovem."

"Jak dlouho budeš taková dcerko moje?"

"Napořád tati"

"Prosím neodcházej prosím sestřičko moje, jsi co jediný co mám nemohu tě ztratit. Potřebuji tě stejně tak jako táta i Elizabeth"

Ticho hrobový ticho takže odešla.

"Tati ona odešla bez jediného slova odešla, co budu dělat? já to bez ní nezvládnu" 

"Chlapče budeme muset ona už se tak lehko nevrátí"

"Já vím"

Cože?! ona se nevrátí bezva takže Nela může být v jejím pokoji. Jdu jim to navrhnout, vyšel jsem na chodbu a tam je potkal všechny tři. Justin mě propaloval pohledem a Thomas zamykal Elenin pokoj. 

"Proč ho zamykáš může tam mít pokoj Nela když je pryč?"

"Ty hajzle!"

Schytal jsem jednu ránu potom další. 

"Justine dost"

"Elizabeth ale..." 

"Žádný ale do pokoje, a ty taky Jacobe a v tom pokoji nebude. Nela už má zařízený pokojík vedle mě a Thomase"

"Tak to bude zamčený zbytečně?"

"Ne věříme že se Elena vrátí a jdi do pokoje. Oba vás nechci vidět."

Elena

Odešla jsem beze slova jsem odešla, je to tak lepší. Miluji ho ale on mě ně a spíš mám k němu nenávist něž aby jsem ho milovala. 

Potřebuji na něho zapomenout na jeho hebký rty, na to jak hezky my sním bylo. Najednou jsem ucítila ostrou bolest v noze rozhlédla jsem a spatřila myslivce a já si vzpomněla že je na nás vypsaný odměna kdo nás zabije tak i přes bolest utíkala do ukrytu tam mě nenajdou. Sice jsem běžela pomalu ale stihla jsem to zmizela jsem mu z dohledu tam jsem spadla. 

"Královno vydržte odnesu vám domu"

"Ne domu ne"

Proměnila jsem na člověka ten někdo mě vzal do náručí a uháněl se mnou domu, mluvil na mě aby jsem neztratila vědomí pomáhalo to byla jsem celou cestu při smyslech. 

"Co se stalo?!"

"Někdo jí postřelil a jen tak tak doběhla do ukrytu"

"Jacobe děle sem!"

"Co se stalo Elizabeth? pane bože co se jí stalo?!"

"Někdo jí postřelil a něco jí zůstalo v noze" 

"Jdi mi prosím pro brašnu"

Tak někam šla a potom se vrátila. Viděla jsem rozmazaně nevěděla jsem kdo je kdo a kde je kdo.

"Teď to bude bolet Elen. Justine pojď ji uklidňovat"

"Eleno vnímej jenom můj hlas ano? Jenom můj hlas"

"To bolí nejde to, bolí to a to hodně."

"Jacobe pohni"

"Už to budu mít tahám to už ven"

"Náboj?"

"Ano teď to zašiju a dám jí kapačku"

"Nevědel jsem že jsi doktor"

"Zítra dělám zkoušky a půjdu už do práce"

Jacob

Náboj jsem dal mámě aby to vyhodila a vzal jsem Elenu do náručí a šel s ní do mého pokoje. Asi jsem vám zapomněl říct že už tu bydlíme takže tu mame všechny věci.

"Dáš jí do jejího pokoje"

"Ne musí ke mě mam tam všechny věci které potřebuju"

Dál jsem jí na postel a napojil jsem ji na kapačku. Nešel jsem od ní pryč sedl jsem si vedle ní a hladil jí po tvářích.

Chyběla mi tak hrozně moc. Lehl jsem si vedle ní a usnul jsem.

Omlouvám se za chyby. Hezký večer.