Vlčí Královna

Neeeeeee

"Rodina Blackové?"

"Ano"

"...."

Thomas 

Zrovna přišel doktor. 

"Jak to s ní vypadá?"

"Operaci přežila, ale ještě je v ohrožení života. Zranění měla velké a hluboké, takže to dítě přežilo. Ale taky nemá vyhráno stejně jako paní Blacková. Je mi líto ale je v komátu." 

Moje dcera, moje hodná, milá dcera. Moje dcera je v ohrožení života, ještě nemá vyhráno.

Elizabeth 

Moje holčička, je u umělém spánku. Najednou jsme se neudržela na nohou, spadla jsem. Pak mám černo. 

Probudila jsem se na pokoji. 

"Jak vám je?"

"Moc dobře ne, moje holčička...."

"Zhroutila jste se, budete tu na pozorování"

Michal

Zrovna jsem u své sestry. Držím jí za její studenou ruku a brečím, chci aby byla v pořádku. Jacob ten se s toho taky složil jako mamka. 

"Ahoj sestřičko, vím že mě asi neslyšíš nebo slyšíš? to je jedno, musím ti říct že se musíš vyhrát. Musíš tu být námi, mamka s Jacobem se s toho zhroutili. Nela brečí a je na chodbě s tátou. Chybíš nám hrozně moc, jestli umřeš nikdo to nezvládne. Hlavně je Rachel a Lili. Tak já už musím jít, zase přijdu tak pa sestřičko.

Dal jsem jí pusu na čelo a vyšel z pokoje. 

Thomas

Šel jsem s holkami za ní, ty se hned rozeběhli za ní a brečeli. Trhalo mi srdce jí takhle vidět, bolelo mě to, jsme na dně. 

"Maminečko, prosím otevři oči. Máš tady nás, mám tě ráda maminečko moje."

"Rachel maminka se probudí"

Dali jsme jí pusu na čelo a jeli domu.

Jacob

Když jsem přišel do jejího pokoje a uviděl jí, hned se mi drali slzy na povrch. Já to nezvládnu, nezvládnu jí takhle vidět. Lehl jsem si vedle ní a koukal na její bledou tvář, chytl jsme jí za její ledovou ruku.

"Lásko, neopouštěj mě prosím, nezvládnu to bez tebe. Ty jsi důvodem proč se usmívám, proč každé ráno vstávám s dobrou náladou, proč se těším na další den, důvod proč mé oči září když tě vidím. Chybí mi tvůj smích, hlas, a ty nádherný oči, celá mi chybíš. Lásko moje, pamatuješ jak jsme se poprvé viděli? a jak to probíhalo? nikdy jsem si nemyslel že ty se staneš mou ženou a budeme mít dvě krásné děti. Mé srdce patří tobě a navždy bude."

Brečel jsem, a asi s vyčerpáním usnul. 

Pak mě probudilo pípaní a doktoři, rychle jsem vstal a koukal co se děje.

"Honem na sál"

Zavolal jsme našim, ty přijeli. 

"Co se stalo?"

"Nevím, odvezli jí na sál"

Tak jsme seděli a čekali.

"Pan Black?"

"Ano"

"Můžeme stranou?"

"Jistě"

Tak jsme šli stranou. 

"Jak to s ní vypadá?"

"To dítě to nepřežilo, je mi to líto"

"A moje manželka?"

"Je mi to líto, ale nepodařilo se nám jí zachránit"

"Ona j-e  mr-mrtvá?"

"Upřímnou soustrast"

Odešel a mě tam nechal stát, můj život nemá smysl ale kvůli holkám to dám.

"Co ti řekl"

"Nepodařilo jí zachránit"

"Jacobe?"

"Jo mami, je mrtvá."

Objal jsem jí a rozbrečel jsem se. Šli jsme za ostatníma a řekli jsme jim to, byli zničení. 

O několik let později

Holky vyrostli do krásy, ale chybí jím máma. I mě chybí, každý den za ní chodím a holky se mnou. Chodil jsme k psychiatrovi protože jsem to psychicky ani fyzicky nedával. 

"Ahoj lásko"

"Ahoj mami" 

Řekli holky sborovně. 

Dali jsme jí na náhrobek květinu a zapálily svíčku. 

"Proč jsi nás opustila? proč?"

"Tati, ona nás neopustila žije v nás a máme jí v srdcích"

Objal jsem je, kdyby nebyli holky už bych tu nebyl. 

Nikdy jsem si nenašel přítelkyni, nemiloval bych jí tak jak Elenu. Ta měla a pořád má moje srdce, zůstal jsme sám a sám taky umřu.

Často holky  slýchám brečet po večerech, rve mi to srdce. Tak k nim jdu a vyprávím jim náš příběh pokaždé kdy ho chtěli slyšel.  

Omlouvám se za chyby.