Vlčí Královna

Jsme tady pro tebe

  A hladila jsem si bříško a nějak jsem asi usnula.  

Justin

Už je skoro jedna hodina a Elena pořád spí a ten debil nějak šel, tak jsem jí šel vzbudil. Už měla větší bříšku. 

"Eleno vstávej, už je skoro jedna hodina"

"Cože? to jsem spala tak dlouho" 

Sedla jsi a hladila si břicho, ano vím že je těhotná řekl mi to táta, protože sama mi to asi neřekla. 

"Táta ti už řekl že čekám dvojčátka že ano?"

"Ano sestřičko, ale jsem tady pro tebe" 

"Já vím bráško, ale jak je budu sama vychovávat bez otce."

Na to jsem neodpověděl a šel dolů tam už byl Jacob a něco měl v ruce asi nějaký papíry. 

"Ta holka mu dala nějakou látku do píti proto podvedl Elenu ale pak přestala fungovat a něž mu stačila dát zase přišla Elena"

"A jak to že to má pořád v krvi?"

"Ta látka tam zůstane dva až tři dny, ale nebude fungovat."

"Hm bezva stejně mu neodpustím ani kdyby chtěl, nějaká látka ho neomlouvá"

"Ale omlouvá sestřičko ta látka způsobila to že na tebe zapomněl, neznal tě ty jsi pro něho byla cizí člověk tak jako já a táta. A když přestala fungovat chtěla mu dát další dávku ale nestihla to díky tobě."

"Spíš bohužel ne?"

"Ne díky bohu že jsi tam přišla jinak by byl mrtvý"

"Hm to je bezva" 

Vzala si klíčky od auta.

"Kam jedeš?"

"Koupit dvě postýlky, od oblečení od každého dvoje a tak..."

"Mohu s tebou?"

"Proč Jacobe?"

"Jsme jejich táta"

"Tak dobře ale dělej nebudu na tebe čekat"

A odešli, snad se usmíří.

Elena

Už sedíme v autě a jedeme nejprve kupovat kočárek.

"Co kdyby jsme koupily normální kočárek já budu vozit Noemi a ty Lilly co ty na to?"

"Noemi a Lilly?"

"Ano ty jména se mi líbí, ale můžeme vymyslet jiný"

"Ani ne mě nic nepadá ale ty tvoje necháme líbí se mi"

"To jsem rád"

Tak jsem zaparkovala měla jsem tátovo auto ne moje, tak jsme šli kupovat kočárky. Po chvíli jsme měli vybráno a Jacob to nesl do kufru.  A jeli jsme pro postýlky, Zaparkovala jsem a šli jsme vybrat. 

"Co tahle?"

"Ta je překrásná a i s vybaveným"

"Bereme?"

"Ano bereme"

"Dobrý den máte vybráno?"

"Ano jednu ano a potřebujeme ještě jednu"

"Ještě jednu?"

"Ano čekáme dvojčátka"

"Omlouvám se, mělo mi to dojít a k téhle postýlce se hodí tahle co myslíte?"

"Jacobe já jsem spokojená"

"I já tak bereme oboje"

"Tak vezme si to hned nebo vám to máme odvézt?" 

"Asi odvézt"

"Jacobe nadiktuješ adresu jdu do auta"

"Dobře"

Byla jsem ráda že je se mnou a že to vybíráme spolu a ty jména co vybral tak mě mile překvapil. 

"Koupil jsem tam i cestovní postýlky dvě stejný dobře?"

"Dobře děkuji"

Pak jsme jeli koupit plínky, lahvičky, oblečení a co budeme potřebovat a barvy do pokojíčku holek, tam jsme vybrali červenou a růžovou ty dvě barvy se k sobě hodily.

"Ty postýlky přijdou zítra v jednu hodinu"

"Dobře"

Jeli jsme domu a já byla spokojená, celou cestu jsme ani jeden nepromluvili to bylo dobře i když bych mu chtěla odpustit ale na druhou stranu se s ním chci rozejít. Ale pořád ho miluji a budu do smrti.

"Odpustím ti to"

"Děkuji"

Dal jsem nic neříkala a zaparkovala tátovo auto před barákem šla jsem pro ty dvě barvy ale už je měl v ruce brácha. 

"Já bych je vzala"

"Nesmíš tahat těžký věci" 

"Není to těžký"

Tak jsem šla do pokoje tam jsem si lehla do postele a usnula.

Omlouvám se za chyby