Když jí bylo pouhých třináct let, proměnila se na vlka čistě bílého a modrými oči jak oceán. Rodičům ani bratrovi to neřekla, a tak si nechala své tajemství pro sebe. Jednoho dne, uvidí svojí rodinu se proměnit se na černý vlky. Sama zjistí že mezi...
Na ruce měl kousanec, ošklivý a hluboký. Ale od čeho? Vím, že jsem se poprala s černým vlkem, ale otec to být nemohl nebo snad ano? Určitě ne! Ale, že by byli taky vlci a mně nic neřekli? Ne, je to určitě hloupost, nemůžou být nebo můžou? Uvidíme, jestli mi řeknou pravdu.
"Tati, kdo ti to udělal"
"Jeden agresivní pes."
"Aha."
Vím, že mi lže, ale nechala jsem to být. šla jsem do pokoje, teda za roh. Chci zjistit, kdo mu to udělal.
"Eleno, jdi do svého pokoje, hned!"
Jak to máma věděla, neřešila jsem to a šla do svého pokoje.
Justin
"Tati, musíme zjistit, kdo to byl a už se ti to hojí.Ale viděla to ségra"
"Tak budeme dělat, že to mám, že se mi to nezahojilo. Dáte mi na to obvaz a bude to, uděláme tu oslavu"
"Ne, já jí už lhát nebudu, v tomhle tom už jedete sami"
"Justine!"
"Ne, stačí, že už teď s ní mám špatný vztah. Nemá mě ráda, nesnáší mě. Dává mi za vinu to, že jsme se museli stěhovat. Já chci svojí sestřičku zpátky. Už spolu neděláme ty kraviny, už spolu nehrajeme fotbal, nepaříme videohry do pozdních hodin, jak mi chybí tyhle časy a to jenom kvůli vám!"
Šel jsem ven, lépe řečeno do lesa si zaběhat. Proměnil jsem se na vlka. Nám se nelíbí, když nám někdo říká vlkodlak, tak si zkráceně říkáme vlci. Sluch, čich i zrak jsem měl pestřejší, ještě lepší než v lidské podobě. Měl jsem hlad a uviděl jsem srnku, tak jsem se k ní přiblížil, vyskočil a zakousl jsem se jí do krku. Když už se sebou necukala, poznal jsem, že je mrtvá, tak jsem se na ní s chutí vrhl. Když jsem se najedl, šel jsem domu. Ještě v lese jsem se proměnil zpátky na člověka. Otevřel jsem vchodové dveře, vstoupil dovnitř, zavřel jsem dveře, vyzul jsem si boty a šel do obýváku, kde už byla mamka, táta i ségra a mamka spustila.
"Přijede babička, děda, teta i strýc a budeme oslavovat."
"A co? Narozeniny nemám."
"Elena."
"Ségra, já se ti omlouvám, že...."
Skočila mi do řeči.
"Nesnáším tě!"
"Sé......"
Zase mi skočila do řeči.
"Elena, pro tebe už nejsem ségra, Justine, takže si pamatuj, že jestli mi ještě řekneš ségra, tak to pro tebe neskončí dobře. Nezapomeň, že jsi mě naučil se prát."
"Tak dobře, Eleno, jak si přeješ."
Šel jsem do pokoje pro dárky, měl jsem pro ní řetízek s vlkem a modrý růže. Vím, že je má moje sestra moc ráda. Tady dávám fotky, abyste věděli, co jí budu dávat. (pozn. autora)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
