Vlčí Královna

Jde se bojovat

Obrátil jsem se a šel jsem pryč, a jestli jsem myslel vážně že půjdu proti otci tak ano myslel.

Elena je tak nevinna a hlavně je jiná a něco mě k ní táhne ale nevím co. 

Cameron 

Jdu přímo do školy jak mě se tam nechce ale zase uvidím Elenu, hned se mi vytvořil úsměv na rtech. 

Do třídí jsem přišel v čas sedl jsem si na svoje místo, a čekal na profesora.

Škola uběhla rychle a tet hodně rychle na ten boj a jestli půjdu proti otci ano půjdu. Přišel jsem na louku a boj už zašel ale nevšiml jsem si Eleny. 

"Tak co jdeš do boje?"

A proměnila se na vlka má tak nádherný hlas, rychle jsem se vzpamatovat a proměnil jsem se tet začal pořádný boj, já proti celé rodině. My jsme vyhrávali ale viděl jsem princeznu tak nad ní stojí otec a chystá se jí zabít, tak tam běžím a drknu do něho vší silou, padá k zemi a ona se nad ním sklání snaží se jí ze sebe nějak shodit ale ona je silnější než můj otec. 

Přišlo mi ho líto ale chci aby ho zabila a jako kdyby mi četla myšlenky se mu zakousla do krku cukal sebou ale nepomohlo mu to ta musela mít pořádný stisk a najednou ho pustila a on spadl k zemi. 

Stoupla si na něho předními tlapy a zavila všichni přestali bojovat a koukli se na ní. Uklonili se jí pak taky zavili. 

A tet ruším zákon. Tet si mohou černý vlci chodit s vílou vlčicí nebo černá vlčice a bílým vlkem.  

At žije královna. 

Pak s něco slezla a odešla. 

Elena 

Konečně je po boji a já ležím ve vaně plné pěny takže mi je vidět jenom hlava. Najednou někdo vtrhne do mé KOUPELNY!.

"Sorry ségra"

"J-j-di p-pr-yč"

"Omlouvám se ti, ale chci se ti omluvit. Nevěděl jsem že jsi to ti, kdyby jsem to věděl neublížil jsem ti nikdy" 

Panoval ve mě vztek i bolest, neovládla jsem se a proměnila jsem se. Vrčela jsem na něco. 

"Jen klid, Eleno klid"

"Ty idiote vypadni od ní, Elizabeth"

"Holčičko moje, podívej se na mě"

"Jdi od ní teto"

"Hodná holka, tet se uklidníme ano"

A tak jsem se taky uklidnila ale byla jsem nahá takže mě viděli všichni tři.

"Kurva ségra, kdyby jsem nebyl tvůj brácha tak tě tady ohnu at se ti to líbí nebo ne"

"Radím ti vypadni nebo tě zabiji a nezajímá mě že jsi můj skurvený brácha"

Odešel a já mu byla vděčná sice mě to mrzí ale neměl mě být, občas si říkám že mu odpustím ale pak si to rychle rozmyslím. Pohled mi spadl na fotce na který jsem já a brácha, bylo to v létě na zahradě kdy zrovna vyšel z bazénu, já vyskočila z lehátka utíkala jsem za ním a skočila mu na záda, musím mu odpustit prostě musím. 

Vyběhla jsem s domu a viděla jsem ho jít se sklopenou hlavou, utíkala jsem, když jsem ho doběhla stočila jsem mu na záda. 

"Brácho neodcházej prosím"

"Jestli i to přeješ Eleno"

"A říkej mi ségra prosím, potřebuji tě jsi můj starší brácha, který mě má chránit před klukami a tak"

"Jdeme domu"

"Hyje koníčku" 

Omlouvám se za chyby