Bestie v nás [TVD/TO FF] ✔

8. kapitola - Posel špatných zpráv

Mocná zaklínadla občas dokáží změnit celý děj budoucích událostí. Nikdo se o ně neprosil, nikdo po nich netoužil, ale jakmile přijdou, musíte se s nimi naučit žít. Zbývá jenom doufat, že je jednoho krásného dne někdo zlomí a vy budete zase volní. 

Pohled Kola

Nečekal jsem, že si Knihomolka dokáže i takhle dupnout. Zdálo se, že proměna na ní ve výsledku měla poměrně positivní vliv. Chvíli jsem ještě váhal mezi myšlenkou roztrhat Malachaie na kusy a poslechnout to, co po mně chtěla. Nakonec jsem usoudil, že zabít ho můžu někde v soukromí, kde se mě nikdo nebude pokoušet zastavit. Tak jsem ho ještě počastoval výhružným pohledem a vyrazil ze dveří rovnou za blonckou.

"Rád vidím, že jsi zase ve své kůži, drahoušku." Neodpustil jsem si několik slov na úvod, když jsme scházeli schody z patra a vyrazili k přístěnku na zahradě. Kdybych se neozval, pravděpodobně bychom celou cestu strávili v tichosti a to mi přišlo až moc nudné.

"Ale ne díky tobě, Mikaelsone," ušklíbla se jenom, aniž by na mě byť jen otočila pohled. Zdálo se, že o komunikaci se mnou příliš nestojí. A to byla zkrátka výzva, no ne?

"Víc se mi líbilo, když jsi mi říkala Kole. Bylo to trochu... intimnější." Roztáhl jsem rty do vyzývavého úsměvu a prošel dveřmi do kouzelného skladiště. Okamžitě jsem sáhl po první věci, co mi přišla pod ruku a začal si jí prohlížet. Dlouho jsem tu nebyl a ani předtím jsem neměl možnost strávit tu příliš mnoho času. Tahle místnost byla naprostá studna vědění a já rád využil každé chvilky, kdy jsem mohl prostudovat cokoliv týkající se černé magie.

Elizabeth se chvíli přehrabovala v šuplících svého stolu, načež vytáhla podivně vypadající prsten. "Jediná intimnost, na kterou mezi námi dojde, bude ta, že tě nakopu do zadku, jasné?" Upozornila mě sarkasticky, ale ani tehdy na mě neobrátila zrak. Vyhýbala se mému pohledu doslova jako čert kříži. Odložila prsten na stůl a vytáhla mapu, kterou rozložila po jeho dřevěné desce.

Nebudu lhát - udělala na mě velký dojem. Byla sebevědomá, nekompromisní a její očividný nezájem z ní dělal v mých očích velice zajímavý objekt. Najednou v sobě měla trochu jinou jiskru, tudíž jsem si jí v hlavě přehodil ze škatulky: Nudné do té s nápisem: Stojí za zvážení. "Co to děláš?" Kývl jsem hlavou k mapě. "Tohle už zvládne Parker. To není třeba."

"Ty jsi asi blázen, co?" Povytáhla obočí a změřila si mě nechápavým pohledem. "Vážně si myslíš, že vás tohle nechám udělat samotné? Dva psychopati, kteří by měli hledat a přivést mou sestru? Nemyslím si." Pochybovačně se ušklíbla a obrátila svou pozornost zpátky na stůl před sebou.

Nelíbilo se mi, jak se mnou mluvila, ani jak se očividně vyhýbala hlubším konverzacím. Založil jsem ruce na hrudníku a lehce přimhouřil oči. Už mi tak fascinující nepřipadala. Spíš mi začínala trochu brnkat na nervy. Stačilo jí k tomu sotva pět minut. To bude určitě nějaký druh rekordu.

"To ty jsi blázen, jestli si myslíš, že půjdeš s námi. Ženským vstup zakázán." Prohlásil jsem nekompromisně. Tak trochu jsem doufal, že jí tím odradím, ale začínal jsem se smiřovat, že tohle bude trochu těžší bitva. Alespoň jsem si to vyvodil z výrazu v jejím obličeji.

"To jako vážně?" Zvedla na mě hlavu s tvrdým pohledem v očích, přičemž si nehtem ukazováčku netrpělivě poklepávala do dřevěného stolu. "Nemyslím, že jsi v postavení, aby sis mohl vybírat, Mikaelsone."

To už bylo trochu moc. Co si to sakra dovolovala? Život se jí evidentně obrátil k lepšímu. Mohla by mi být dokonce i vděčná, že se tou přeměnou zbavila své protivné přecitlivělosti. Navíc byla nesmrtelná a zároveň nepřišla o magii. Mohla snad dostat něco lepšího? "Neuškodila by ti trocha pokory, drahoušku," poznamenal jsem ironicky. Nečekal jsem ale, že těch pár nevinných slov bude mít tak bouřlivou odezvu.