Bestie v nás [TVD/TO FF] ✔

19. kapitola - Ukrytí pod maskou

Ve víru tance, skryté pod maskami, smývají se všechny rozdíly. Tady může i prostá Popelka pomýšlet na prince ze svých snů. Jednou ale přijde půlnoc, z kočáru se znovu stane dýně a sny se rozplynou. Pak už záleží jenom na tom, jestli najde střevíček ten pravý. 

Pohled Hope

Z kulmy jsem uvolnila poslední pramen rudých vlasů, které se zvlnily do prstýnků a orámovaly mi tak obličej. Krátkým pohledem do zrcadla jsem kriticky zhodnotila svůj vzhled na dnešní maškarní ples. Zelenomodré dlouhé šaty bez přehnaného zdobení byly doplněné pouze koženým opaskem s toulcem a lukem přehozeným přes rameno. Výběr mého kostýmu byl až překvapivě jednoduchý a vůbec jsem nepřemýšlela nad žádným jiným. Ta představa ve mně nějakým záhadným způsobem zakořenila.

"Wow. To jako vážně? Hope Mikaelsonová jako Merida? Parker by byl hrdý." Zasmála se Lizzie, která se ramenem ležérně opřela o zárubeň dveří a se spokojeným úsměvem se na mě zadívala. S unaveným povzdechnutím a protočením očí jsem se na ní otočila.

Jasně, tohle jsem mohla očekávat. Vždyť jsem si na sebe vzala kostým Rebelky, ke které mě Kai tak rád přirovnával. To ale vůbec nic neznamenalo. S Parkerem jsem posledních čtrnáct dní nebyla vůbec ve spojení. Naprosto záměrně jsem přehlížela všechny jeho zprávy i telefonáty. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem toho psychopata dokázala odstřihnout ze svého života. Prvních několik dní bylo těžkých, ale s tím, jak pomalu odpadala jeho snaha navázat se mnou kontakt, jsem se i já zvládla odpoutat od nežádoucích myšlenek. Teď už jsem byla Parker-free a bylo to osvobozující.

Chystala jsem se utrousit nějakou uštěpačnou poznámku, když jsem si konečně všimla, co měla Lizzie na sobě. Fascinovaně jsem ji sjela pohledem od hlavy k patě. "Kdo jsi a co jsi udělala s Lizzie?" dostala jsem ze sebe nakonec.

Nikdy v životě jsem svou kamarádku neviděla v něčem tak odvážném. Oblečení s třásněmi, které mělo jistě představovat indiánku, končilo jenom těsně pod hýžděmi a do hlubokého výstřihu jí padaly dva zapletené copy přichycené k čelu tenkou čelenkou.

Jistě, byl to maškarní, většina děvčat se takhle oblékala, ale Lizzie nikdy nebyla jako většina děvčat. Tam, kam se ony oblékly jako prostituky, si obvykle vzala kostým nějakého literárního hrdiny a celý večer všem zarytě vysvětlovala, co má její postava představovat. Tohle bylo... podivné. Co se to s ní dělo?

"Netvař se tak překvapeně, Hope. Je potřeba vyzkoušet všechno nebo snad ne?" S širokým úsměvem na mě mrkla a přestala se opírat o dřevěná futra. "Půjdeme, než někdo nalije do punče levný alkohol. Kdo to má pak pít."

Nervózně jsem si skousla spodní ret a váhavě přikývla. Začínalo mi připadat, že jsem z jejích úst slyšela Kola a to mě znepokojovalo. Něco bylo špatně. Jeho vliv se napínal jako ďáblovy pařáty a strhával ji do míst, kam nepatřila. A já byla rozhodnutá to zastavit. Hned zítra ho přitlačím ke zdi a donutím ho zpívat. Byla jsem si jistá, že provedl něco, co by se mi ani za mák nelíbilo.

Temné myšlenky mě provázely celou cestu do tělocvičny, přetvořené k nepoznání. Všechno nepatřičné bylo umě zakryto rudými a béžovými látkami. Stejně barevné pruhy byly nataženy ve vlnách u stropu a stoly podél zdí byly přeplněné občerstvením. Caroline udělala obrovský kus práce. Stejně jako parta čarodějek ze školy, které se očividně vyřádily na každém kousku místnosti. Jenom díky tomu mohlo vyzdobený sál ozařovat mihotavé světlo plamenů, které by jinak v uzavřeném prostoru nebyly dvakrát bezpečné. Atmosféra plesu tak byla naprosto dokonalá.