Můj únosce

☆Zmatek☆

Tadaaa! 🌚

Natáhnu před sebe ruku v pokusu něco nahmatat.
Má ruka projede vzduchem, aniž by se čehokoliv dotkla.

Bezmoc.

Za mnou se ozvou kroky.
Tiché, pomalé, ale předem promyšlené.
Kroky predátora, který se blíží ke své oběti.

Strach.

Náhle mne osvítí světlo.
Zakloním hlavu, ale jediné, co spatřím je ostré světlo, které se nepříjemně zabodává do očí, pocházející z neurčitého zdroje, jenž se nachází někde nademnou.

Na rukách pocítim něco mokrého, mazlavého, teplého...

Hlavu skloním zpět a pozvednu své ruce tak, abych si je mohla prohlédnout.

Úzkost.

Výkřik mi uvízne v hrdle.
Na rukouch mě nepříjemně pálí krev. Ale není moje.
Cizí krev.

Vinna.

Vtom se nedaleko ode mne nasvítí, před tím, tmavé místo.

Na zemi leží dívka.
Zrychleně dýchá.
Vlasy se jí lepí k čelu díky potu, ale i krvi, která ji stéká z rány na hlavě.
Oči má doširoka otevřené. Barva života se z nich už dávno vytaratila.
Ústy se snaží nabrat kyslík do plic. Lapá po vzduch jako ryba na suchu.

Na sucho polknu.

Ona dívka zničehonic přestane sípat a zvedne své uslzené oči ke mně.

V ten moment ji poznám.

Je to ona.

Má sestra.

Lis...

Chci se k ní rozběhnout, ale nedokážu se pohnout.

V hlavě mi křičí jedna jediná věta:

,, Musim jí zachránit, druhou chybu nesmím dopustit...! "

Ale nejde to.
Nemohu se pohnout.

,, Beth..." zachraptí.

Z posledních sil zvedne ruku a ukáže na mou ruku.

,, Zachraň mě, prosím" zašeptá a hned nato se uvolní.

Ruka se jí zřítí jako domeček z karet k zemi.

Zvednu dlaň ke svým očím; udělají se mi mžitky - tak moc se leknu.

V dlani své pravé ruky svírám nůž.

Nůž od krve.

Smrtící nástroj.

Nástroj, který připravil o život mou sestru.

A já jsem vrah.

Jsem vinna.

Chci křičet.

Brečet.

Rvát si vlasy.

Ale nezmůžu se ani na jedno.

Zoufalství.

Znovu mě pohltí tma.

Tentokrát ucítim ledový závam vzduchu a hned na to...

Tichý, mrazivě ledový hlas.