Můj únosce

☆Prolog☆

☆Opraveno☆

[kapitoly s ☆ jsou 'opravené']

Zhaslo světlo.

Co se to děje?

Měla jsem neblahé tušení...
Něco mi tu nesedělo.

Pomalu jsem nakračovala potemnělou chodbou a snažila se dostat co nejdříve do svého pokoje.

Jsem doma sama...
Dost.

A náhle zapraskala někde za mnou podlaha.
Prudce se otočím.
V ten moment se mi zastavilo srdce a po zádech mi přeběhl ledový chlad.

Na druhé straně chodby stojí temná postava.

Do háje.

Orosil mě ledový pot.

Nestůj tu jako tvrdý Y a uteč!

Vyjekla jsem a ihned jsem se dala na úprk.

Proč znovu já? Sakra, zase já!

Běžela jsem ke vchodovým dveřím. Třeba uteču...

Zamčeno.

,, Ne! " vykřiknu a cloumám s klikou od zamčených dveří.

Do očí se mi dostaly slzy zoufalství.

Někdo mne ze zadu chytl.
Trhlala jsem sebou, ale na jednu chvíli jsem ztuhla.
Útočník toho využil a do krku se mi zanořila jehla.
Ne!

Do nosu mě uhodí příjemná vůně kolínské. Tu znám...

Útočník stlačil píst a neznámá látka byla vpravena do mého těla.
Sakra.

Za malý okamžik, při němž jsem se snažila ze všech sil vysmýknout ze sevření; bezúspěšně, jsem začínala cítit přicházející otupělost.
Zase?

Tentokrát mě už někdo opravdu zabije...

Neznámý, který mi vpíchl jehlu do krku, povolil sevření.
Držel mě pevně, ale přitom jemně. Jako by mi nechtěl ublížit... Absurdní.

Těsně předtím, než jsem upadla do černočerné tmy, jsem ucítila, jak si mě neznámý bere do náruče a šeptá mi něžně do ucha...

,, Beth... Konečně. Tentokrát mi už neutečeš. Bude to jako za starých časů... Budeš moje, lásko"

☆☆☆☆

Zhoupla jsem se na houpačce.

Nacházela jsem se na louce, na jejíž konec jste nedohlédli. Jen samá svěží tráva a vůně vzduchu po dešti.

Zavřela jsem oči a usmála se.

Bylo mi tak úžasně - na nic jsem nemyslela. V tuhle chvíli mě nezajímal stres každodenní rutiny a písemek ve škole.
Teď jsem byla jenom já a volnost.