No teda, to už je konec?
Připadá mi to skoro nemožné; před chvílí jsem začínala psát (no dobrá, zase to není taková chvíle) a teď konec? Vážně?
Ale je to tak. A tak je čas na nějaký doslov (nebo tak něco, pokusím se, jo?).
Takže.
Děkuji všem čtenářům, ať už jste tu byli od mých začátků ( je tu někdo od začátku, huh? :)), nebo jste objevili můj příběh až k posledním kapitolám.
Děkuji za všechny povzbudivé komentáře, motivovaly mě k psaní dalších kapitol a neskutečně mi vždy udělaly radost. Díky!
Děkuji za hlasy a všechny projevy zájmu k mému příběhu.
Vím, nejedná se o žádný bum příběh, proto pro mě samotnou je překvapující ohromná aktivita, díky! (heh, nebo je tu jen pár lidí, kteří celý den otevírají a zavírají tenhle příběh)
Když jsem začínala psát nepomyslela jsem, že bych tu mou 'povídku' vůbec někdy dopsala.
Jistě, na začátku jsem měla nápad, který jsem se snažila nějakým způsobem popsat, a je i pravda, že se to (jak už bývá) nevydařilo tak, jak bych chtěla, ale jsem za tento příběh ráda, naučil mě mnoha věcem, které už nikdy nezapomenu.
Ohledně toho konce.
Jop, je takový, jaký jste četli.
Nechtěla jsem nějaký ohraný happy ending, ale zase bych neměla asi srdce na doslovnou smrt hlavní hrdinky.
Prostě, každý si to poberte tak, jak chcete :)
Fuhaa, no, raději to ukončím, nebo se ještě rozbrečím a budu mít depku z toho, že je konec.
Tak tedy
Loučím se
Snad se ještě někdy potkáme u dalšího příběhu
Vaše
☆Lovely-Wind☆
ČTEŠ
Můj únosce
Teen FictionZhaslo světlo. Co se to děje? Měla jsem neblahé tušení... Něco mi tu nesedělo. Pomalu jsem nakračovala potemnělou chodbou a snažila se dostat co nejdříve do svého pokoje. Jsem doma sama... Dost. A náhle zapraskala někde za mnou podlaha. Prudce s...
