Můj únosce

☆Vrah☆

_______________________________________

Byl příjemný letní podvečer.
Vlahý vánek si pohrával s listy stromů a nechával je slabě šepotat ve větru.
Pod stromem na zahradě u rodinného domku seděli dva chlapci.
Jeden starší a jeden mladší.
Jejich tmavé rozdrbané kštice se v posledních paprskách dne leskly a matně se odrážely do okolí.
Ten starší říkal něco tomu mladšímu.
Poučoval ho.
A ten mladší mu naslouchal.
Vzhlížel k němu.
Byl to jeho starší bráška.
Ten, který umí všechno.
V očích mladšího, byl jeho bratr hrdina, který zvládne všechno.
A proto mu naslouchal.
Následoval ho.
Kamkoliv.

„ Až budeš starší" pronesl starší sourozenec vážně „ naučím tě tohle" a vzal do ruky malý nožík.

Namířil nožíkem na dva metry vzdálený strom a hodil ho.
Nůž se trefil přesně do středu kmene.

Mladší užasle vzdychl.
Chce to umět taky!
Vztahne k dalšímu nožíku ruku, ale straší bratr ho zastaví.
„ Ještě jsi na to moc malý" napomene ho.
„ A kdy budu moct?" nakrčí čelo ten menší.
Chce to taky zkusit!
Starší si povzdechne.
„ Až to táta dovolí... "

„ Ale já chci už teď!"

„Táta by se zlobil, to víš, zakázal mi to" rozhodí rukama ten starší.

„Nedozví se to! Slibuju... Nauč mě to, prosím"

Starší váhal.
Ale jenom chvíli.

„ Dobře"

~~~

„ Kdo je to?" do pokoje staršího sourozence se vkrade jeho mladší bratr.

Straší sebou trhne.

„ Máš klepat" napomene ho a schová věc, kterou před tím tak uhrančivě propaloval pohledem.

„Co to bylo? Kdo na ní byl?"

„ To tě nemusí zajímat, jdi spát, už je pozdě"

„ Byla to fotka! Já jí viděl! Kdo to byl?"

Starší si povzdechne.
Toho malého otravy se nezbaví.

„ Tak kdo to byl?" ptá se dál.

„ Můj kamarád"

„ Kamarád? "

„ Jo, kamarád"

„ On vypadá jako holka?"

„ Hele, jdi, jo? Tohle je můj pokoj"

„ Ale víš, co říkal táta o fotkách holek u nás doma, to se nesmí"

„ Jo, říkal, ale měl na mysli jiné holky než... ughr, jdi"

„ Ne! Dokud mi neřekneš, kdo to byl"

„ Tak na to zapomeň" zavrčí ten starší.

„ Řeknu tátovi, že tu máš fotky holek!"