Pomalu jsem otevřel oči, strašně mě bolela hlava, ale to jsme nějak neřešil. Prostě jsem vstal...šáhl jsem do kapsy a vytáhl svůj mobil. Cože...!!! To už je 8:30? Doprdele... škola...
Rychle jsem se převlékl do čehokoliv co jsem vytáhl ze skříně. Potom jsem běžel do koupelny kde jsem si v rychlosti umyl zuby a opláchl obličej.
Popadl jsem batoh a běžel do školy.
ČTEŠ
To už není hra
Short StoryVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
