Vzpomněl jsem si na tvé slova..."vždycky bojuj...vždycky je naděje"
Tohle si mi řekl jak jsem byl malý...moc jsem to nechápal, protože v tu dobu jsem neměl tolik problémů a tolik starostí jako teď.
Hrál jsem si s hračkami...nic mě nezatěžovalo...ale teď? Je to jiné...
Rychle po sobě jsem zamrkal, abych odehnal slzy a zvedl se od hrobu.
Znova jsem si přečetl jméno mého otce a usmál se..."mám tě rád" pošeptal jsem pro sebe a šel pryč.
ČTEŠ
To už není hra
Short StoryVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
