Cítil jsem tvojí vůní... vnímal jsem tě... soustředil se a čekal, až z tvých krásných úst vypustíš nějaké slovo...
Pořád a stále jsem se koukal na zem, přesněji na své boty. Ty jsi pouze tiše seděl... prostě si seděl...
,, Nechceš se projít?" Zeptal ses najednou.
Ztuhl jsem...
Počkat...na co ses právě zeptal?
ČTEŠ
To už není hra
Short StoryVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
