Konečně konec vyučování... konečně se nemusím zase přetvařovat. Šel jsem po chodbě a utápěl se v mojich myšlenkách kolujících kolem tebe...
To všechno se děje? Ty si mě všímáš? Je to jako sen...
To že se na mě podíváš...
To že na mě promluvíš...
I to že víš že exiatuju...
Je to hra? Hraješ to? Na to bych se chtěl vždycky zeptat...
Jestli to myslíš vážně nebo ne...
Nedával jsem pozor a do někoho jsem vrazil...
,,Ty vole co se mě dotýkáš ty buzno!?" Zařval hrubší klučičí hlas.
Podíval jsem se na většího kluka než jsem já a jeho naštvaný výraz mluvil za vše...
Chtěl jsem se mu omluvit, ale on už mě odžduchl... Vrazil jsem do zdi takovou silou, že jsem se sesunul na zem...
,,Nech ho být!!!" Slyšel jsem známý hlas...
Nemohl jsem tomu uvěřit...byl si to ty...
ČTEŠ
To už není hra
Kısa HikayeVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
