Šel jsem kolem hřbitova...můj otec tam leží...
Rozhodl jsem se ho navštívit...
Prošel jsem pod obrovskou bránou a šel po cestičce vedoucí hloubě do světa mrtvých...
Až na konci hřbitova ležel ten hrob...byl trochu poničení a leželo na něm spousta suchých listí.
Všechny ty listy jsem schrnul pryč...
Dřepl jsem si a díval jsem se na zaprášené jméno mého otce. Prstem jsem jméno očistil a potichu ho přečetl...
,,Tak moc chci jít za tebou..." Pošeptal jsem pro sebe...
Mé oči na nic nečekali a začali slzet...
ČTEŠ
To už není hra
Short StoryVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
