Jak jsem šel domů, měl jsem sluchátka v uších...mé myšlenky jsem si nemohl uspořádat...pořád jsem se nemohl vzpamatovat...to co se děje
Co si mám o tobě myslet...chováš se divně... před pár dnama si mě ještě ponižoval a teď? Staráš se o mně?
Co to je za hru...? Nebo to snad není hra?
***
Ahojte...ano ano...po hoooodně dlouhé době jsem napsala další kapitolu...zase začnu více psát... děkuju vám za hlasy a podporu...jste zlatí! Doufám že se vám to líbí a budu ráda když mě budete podporovat dál! Určitě mi napište svůj názor :*
ČTEŠ
To už není hra
Short StoryVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
