To už není hra

4.

Po dlouhém dívání se na fotografii, jsem ji konečně odložil...opět jsem začal myslet na něho...na toho koho tak moc miluji...je to on...

Proč tohle dělá, vím že takhle se nechová doopravdy. Mám takový pocit že se jenom přetvařuje, že si hraje na něco co není...ale tohle není hra, tak proč to dělá...

Lehl jsem si do své postele a zavřel oči. Opět se myšlenky přesunuli na mé rodiče...na mého otce...měl jsem ho tolik rád...tak moc...

Vzpomněl jsem si na ten den...ten den kdy jsem byl v té nemocnici...umíral mi před očima...pamatuji si jak mi řekl že mně má rád a že se nemám stydět za to co jsem.  

Moje matka? Ta ještě žije, ale daleko ode mně...je bohatá...vždycky šla jenom na peníze. Jak otec žil tak jsme byli hodně bohatí...proto s ním matka byla...jenom kvůli penězům. Všechny peníze ale padli ji, protože otec nestihl sepsat závěť.

Vzpomínám si jak mně matka hlídala...byl jsem ještě malí...nenáviděla mně tak mně bila...nedala mi najíst a zavírala mně do sklepa...