Doběhl jsem před školu a najednou jsem nevěděl co mám říct učitelům, kde jsem byl..., ale potom je tady další věc...budeš tam ty...
Zavrtěl jsem hlavou abych tě vyhnal z hlavy a zamířil ke vchodovým dveřím. Škola byla odemčena, tak jsem dveře otevřel a zamířil do té třídy...do té místnosti, kde se přetvařuju...kde dělám že nic...a hlavně dělám že se nic neděje a nejsem do tebe zamilovaný...
Už jsem stal před třídou a chystal se zaklepat...měl jsem strach, ale stejně jsem to udělal...
,,Ehmm dobrý den,..." vešel jsem do třídy a paní učitelka co zrovna něco vysvětlovala a žáci co ji poslouchali se na mě podívali. Bylo mi to nepříjemné, ale já se jenom pozoroval naštvaný výraz učitelky.
,,Calebe, kde si byl?"
"No já,...jsem ...." v tu chvíli se začali všichni smát... a nejhorší bylo, že i ty ses smál...
Slzy jsem tak tak držel v sobě, nejraději bych se tady zhroutil a brečel, ale já to stále držel v sobě...i když jsem myslel že to nevydržím tak jsem pořád dělal že nic...
ČTEŠ
To už není hra
Krótkie OpowiadaniaVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
