Když už zazvonilo na konec poslední hodiny šel jsem domů, nikoho jsem nevnímal, ani ty nadávky kolem mně...
Nejraději bych odešel a nikdy už se nevrátil, ale nejde to...nemůžu, kvůli otci, slíbil jsem mu že budu bojovat...
S kapucí na hlavě jsem šel domů...pořád jsem se koukal do země...najednou jsem do někoho vrazil a aniž bych se na něho podíval jsem se omluvil a pokračoval v cestě...
,,Calebe..." uslyšel jsem svoje jméno od člověka do kterého jsem vrazil...
Pomalu jsem se otočil a byl jsi to ty...koho tak hodně miluji...zčervenal jsem...
Otočil jsem se a pokračoval...
ČTEŠ
To už není hra
KurzgeschichtenVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
