Probudil jsem se brzo...byla ještě tma...když jsem si sedl tak jsem začal opět myslet...ano...na tebe...to už jsem ale nemohl usnout, tak jsem si jenom lehl a přemýšlel...čekal jsem kdy zazvoní ten budík...
Už jsem nemohl jen tak ležet...pořad mít myšlenky u tebe...u toho koho tak hodně miluji, ale ty mně ne...
Šel jsem do školy...jako vždy...
Vždycky chodím brzo a pomalu...nechci tam, ale musím...
Opět jsem byl před vchodem do školy a stál si tam ty...se svojí skupinou lidí...
Všimli si mně, ale i ty...
Už jsem byl u vás a pomalu vás přecházel a ignoroval, ale nevydržel jsem to a podíval jsem se na tebe...smál si se...
Najednou jsem zakopl a spadl na zem... Došlo mi že jsem nezakopl jen tak o něco, ale někdo mi podkopl nohu...
ČTEŠ
To už není hra
Historia CortaVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
