Projel mi mráz po zádech a já celou hodinu cítil tvůj pohled na mojich zádech.
Bylo to zvláštní...byl jsem z toho nervózní.
Nemohl jsem myslet na nic jiného než na tebe...
Tak hodně jsem přemýšlel nad tebou, až mě vylekal školní zvonek. Škubl jsem sebou a ty seš tiše zasmál...ach jak já miluju ten tvůj úsměv nebo smích...
***
Další část, doufám že se vám příběh líbí a nebojte...za chvilku se stane v příběhu zajímavá věc, nechte se překvapit. Jinak moc děkuji za hlasy, je to úžasné ❤️❤️ mám vás ráda 🖤
ČTEŠ
To už není hra
Cerita PendekVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
