Vrazil si mu pěst přímo do obličeje... kvůli mně...
Ten kluk do kterého jsem vrazil už nic neříkal a odešel pryč s krvavým nosem.
Přišel si ke mně a opatrné si mně zvedl...ten krásný pocit, že ses mně dotkl...
Já jsem cítil jak jsem rudl a v břiše jsem měl adrenalin...
,, Jsi v pohodě?" Zeptal si se...
Jenom jsem přikývl...nemohl jsem nic říct, absolutně nic...
ČTEŠ
To už není hra
ContoVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
