Se slzami v očích jsem jsem seděl jen tak v té lavici, všichni na mně ukazovali že jsem buzna...že nemám city, že jsem bestie...
Nikdo se mně nezeptal co mi je, proč pláču...
Odpověděl bych že tuhle hru nechci hrát, že je pro mně těžká...
Kéž by tady byl můj otec...věřil v mně...
Mé černé vlasy mi padali do obličeje a slzy padali bezmocně na lavici...
ČTEŠ
To už není hra
Historia CortaVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
