Ležel jsem jen tak na zemi, smáli se, ale i ty, což mně bolelo...hodně...
Věci jsem měl vysypané a všichni z té tvojí party se smáli a kopali do mých věcí...
Pořád jsem ležel na zemi...sám...
Až když jsem se zvedl a podíval se na tebe ses přestal smát...z očí mi ukapla slza do kaluže z krve...ano měl jsem rozbity nos...
Vypadal jsi zvláštně...tak zamyšleně...jakoby si měl o mně strach, ale to už je jen domněnka...
Odešli jste a nechali jste mně tam ležet...bolestně jsem se zvedl a pozbíral své věci. Krvavý nos jsem si utřel do rukávu od mikiny a pokračoval ve své cestě...
Nebaví mně tahle hra...tenhle svět, tohle všechno...všichni dělají že nic...hlavně ty...
***
Takže tohle je další kapitola, ano po dlouhé době. Určitě budu ráda za hlasy a názory v komentářích.
ČTEŠ
To už není hra
Historia CortaVíte jaké to je? Být nenávidět za to co jste? Být každý den nazýván buzna? Když nemůžete říct někomu jak moc ho milujete? Stydět se za to co jste? Nemáte nikoho komu můžete věřit? Bolest...A to jehorší...schovávat to všechno za úsměvem.... Tohle je...
