A Bad Stepbrother [CZ]

*4* Nový domov

*O dva týdny později*

Dnes byl den, kdy jsme měli odletět do Anglie společně s Paige. A za dva dny škola, na kterou jsem zatím nebyla dost připravená. Měla by to být velká základní škola spojená i se střední. Takže bych se tam neměla cítit tak osaměle. Prý by na tu školu měly chodit i Paiginy děti, o kterých jsem se dozvěděla teprve včera. Myslím, že by to měly být malé děti. Nedokázala jsem si představit, že by Paige měla nějak velké děti.

Pokoj jsem měla celý sbalený, jen chyběly fotky mě, mámy a táty. Vzala jsem poslední prázdnou krabici, kterou jsem našla a začla jsem do ní skládat několik fotografií. Na jedné z fotek jsem já s mámou, když mi bylo tři. Usmívala se a koukala na mě jak jsem celá od jogurtu. Byla tam tak šťastná. Při pohledu na ní mi po tváři stékala neposedná slza. 

,,Už musíme jet na letiště. Máš vše sbalené?" vyrušil mě táta opírajíc se o futra.

Hned jsem si utřela oči. ,,Jo ještě tahle krabice."

,,Fajn, vezmu jí," natáhl se pro ní a vyšel ze dveří. Naposled jsem se podívala na náš malý byteček a pak běžela za tátou, abych stihla výtah. Venku na nás čekal taxík, ve kterém už seděla Paige.

V letadle jsem měla trochu strach. Nikdy jsem totiž letadlem neletěla. Paige mi dala nějaký prášek na uklidnění, takže jsem po něm hned usnula. Probudila jsem se asi po dvou hodinách.

 ,,Kolik je?" zeptala jsem se hned po probuzení a mnula si oči.

,,Osm. Spala jsi dvě hodiny," usmála se Paige tím svým pisklavým smíchem přes celé letadlo, až se za ní otočilo pár lidí, ale ona to nijak neřešila.

,,Tak co, těšíš se?" promluvil na mě táta.

Těším? To je slabé slovo.

Byla jsem strašně nedočkavá, ale nervózní zároveň.

,,Jo strašně moc, hlavně na mladší sourozence. Vždycky jsem je chtěla mít," usmála jsem se.

,,No tak to tě asi zklamu," řekla s pobaveným výrazem Paige. Nechápavě jsem se na ní podívala.

Jako jak to myslí?

,,To nejsou děti. Je jim přibližně stejně jak tobě," ujasnila mi.

,,Tak to je i dobře. Aspoň budu mít sestru v mém věku," prohlásila jsem po chvíli s velkou radostí. Nic na to neřekla..jen se na sebe s tátou podívali a zasmáli se.

,,Nebudu mít sestru?" zvedla jsem tázavě obočí.

"Ne, Liso. Budeš mít bratry," usmál se táta.

To jako fakt? V jednom domě s třemi kluky? Ani jedna jediná holka v mém věku?

,,Proč se to dozvídám až teď?" zeptala jsem se s vážným hlasem.

,,Tobě to George neřekl?" Paige se podívala nevěřícně na tátu.

,,Co? Jo aha, já zapomněl promiň," pobaveně se omlouval. Jen jsem ho probodla vražedným pohledem a pak si pustila na sluchátka písničky, abych vše vypustila z hlavy.

Hned jak jsme doletěli do Londýna, vyzvednul nás na letišti taxík.
Seděla jsem v taxíku a přemýšlela na mé tak trochu nové "nevlastní" bratry.

,,Paige a jak se jmenují?" vyrušila jsem jí od debaty s tátou.

,,Nejmladší je Jonas, kterému je patnáct. Pak je šestnáctiletý Kevin. No a nejstarší sedmnáctiletý Jack, který byl se mnou v Americe, ale domů odletěl čtvrtý den," odpověděla mi a pak dál mluvila s tátou.