A Bad Stepbrother [CZ]

*13* "Jsi moje sestra"

,,Potřebuju tvou pomoc," přešel hned k věci.

Založila jsem si ruce na hrudi a pokusila se o slabý úsměv. Ačkoliv jsem se na něj zlobila, za to co řekl Kevinovi, nemohla jsem ho přeci odmítnout.

,,Co potřebuješ?" prosto jsem se zeptala.

Prohrábl se ve vlasech. Pak si mě prohlédl od nohou k obličeji.
,,Můžu dál?"

Okamžitě jsem jej pustila dovnitř a on se bez dovolení posadil na postel. Sedla jsem si vedle něj a zhluboka se nadechla. Byl zamýšlený. Nejspíš nevěděl, jak má vůbec začít.

,,Tak mluv." Otočila jsem se na něj a čekala, co z něj vypadne. Chvílí bylo ticho, pak se na mě podíval.

,,Asi půjdu do pasťáku."

,,On tě nahlásil?!" vystřelila jsem z postele, a se mnou i Jack.

,,Naštěstí ne, Liso. Jen si to myslím."

,,Proč si ho zbil?" Upřeně jsem se na něj podívala. On zrak, který měl tak zarytý do mě, přesunul na bílý koberec vedle mojí postele.

,,Já...No..." promnul si obličej dlaněmi.

,,Kvůli tobě." Zamumlal tiše, sotva jsem ho slyšela.

Podívala jsem se na něj, zda to myslel vážně. Chtěla jsem se zeptat, proč. Snad jsem i otevřela ústa. Jack mě však předběhnul.

,,Nemohl jsem nechat dopustit, aby ti ten hajzl nějak ublížil. Jsi moje..."

Zasekl se koukajíc na mě zpod řas. Sklopil zrak, on vážně sklopil zrak. Jakoby přemýšlel, zda to má dopovědět. Nakonec se na mě podíval vážným pohledem, ačkoliv se moc snažil nevybouchnout smíchy, jak jsem to na něm poznala.

,,Sestra. Jsi moje sestra, sice tak trochu nevlastní, ale jsi."

Co?

Hřálo mě u srdce, jak jsem vstřebávala každé jeho slovo. Snažila jsem se, tak moc jsem se snažila, nedát to na sobě znát. Div jsem se hned na místě nerozbrečela, netušila jsem proč. Byla jsem ráda, že mě poprvé nazval sestrou. A on čekal. Čekal na mou reakci, která nějakou chvíli trvala.

,,Fajn, tak co ode mě tedy potřebuješ?" Stálo mě veškeré mé síly, vůbec ze sebe něco dostat.

Založil si ruce do kapes a zvedl koutky úst do křivého úsměvu.

,,Abys řekla s Amandou ředitelce, že on napadl mě, ne já jeho. Jinak mě vyhoděj ze školy a půjdu do pasťáku. Uděláš to pro mě?"

Udělám. Přeci nemůžu dopustit, aby šel do pasťáku kvůli mně.

,,To je jasný." Pousmála jsem se.

,,Děkuju. Hlavně to neříkej mojí mámě...řeknu jí to sám," mrkl na mě a vydal se ke dveřím.

,,Málem bych zapomněl." Promluvil a otočil se čelem ke mně.

,,Povídej."

,,V pátek se ve škole koná charitativní večírek..."

To vysvětlovalo ty plakáty, co byly všude po škole vyvěšené. Všichni o tom básnili, dokonce i Amanda. Ale mě to nějak nezajímalo. Nejsem moc na školní akce.

,,Tak mě napadlo, že bys třeba..."

Nedokončil to, neboť jsem ho přesušila.

,,Ne, to není dobrý nápad." Protočila jsem očima.

Jackovi se nad mou reakcí třásla ramena od tichého smíchu.

,,Tak jsem to nemyslel. Vlastně jsem tě chtěl vzít, abych tě tak víc poznal, když už tě mám brát jako sestru."