A Bad Stepbrother [CZ]

35. "Nepotřebuji ho"

Uběhlo několik dnů, možná týdnů, co jsme se s Jackem rozešli. Nevím, jestli to tak mám nazvat. Byl to vůbec vztah? Já spala většinou u Amandy, takže jsem se s ním tolik nevídala, krom školy, kde mě stejně jen přehlížel. Občas se na mě i podíval, ale to bylo tak celý.  Naopak jsem se víc sblížila s Kevinem. Je to můj dobrý kamarád od doby, co jsem se psychicky zhroutila minulý týden na těláku. Nějak jsem nemohla překousnout, že se Jack začínal bavit se Stellou. Pochopitelně jsem začala žárlit, až jsem z toho dostala deprese. No, tak od té chvíle se bavíme s Kevinem víc, dokonce si myslím, že mi i rozumí. Pořád mi říká, jaký je Jack hlupák, že se ani nesnaží se ke mně nějak vrátit. A má pravdu. Vždyť mu jsem úplně ukradená. On mě ani nikdy nemiloval. Za to já jo, a stále ho miluju. Vždy když ho vidím, se mi srdce rozbuší tak moc, jako nikdy předtím. Chybí mi. Hrozně moc. 

Je půlka listopadu a to znamená jediný..  Kevin má za dva podělaný dny narozeniny a já stále nevím, co mu koupit. Vím, že má rád basketbal a fotbal. To je tak vše co vím. Možná, že mu koupím míč nebo dres? Fakt nevím..

Dnes je středa a já si po dlouhé době vyšla na nákupy s Paige. Jdeme koupit něco na Kevinovu oslavu, abychom nemusely vše shánět na poslední chvíli.

,,Co myslíš? Je to moc dětinské, viď?"

Otočila jsem se na Paige. V ruce držela balíček barevných balónků.

,,Vůbec ne," mávla jsem rukou ,,já bych z toho radost měla."

Barevný balónky vůbec dětinské nejsou. Já je taky kupovala, když měl táta narozeniny. Měl z toho velkou radost.

,,Máš pravdu. Já taky." Zasmála se.

Celý nákup nám trval přibližně dvě hodiny. Chodily jsme od krámu ke krámu, až nás z toho bolely nohy, a tak jsme se zastavily v kavárně.

Povídáme si o přípravě narozenin. Jak to asi tak bude probíhat. Prý přijdou víc lidí z jejich rodiny. Z toho mám po pravdě velkou trému. Ještě jsem z jejich rodiny nikoho nepoznala. Myslím, že jen táta.

,,Liso doufala jsem, že mi pomůžeš s dortem." Nahodila Paige a usrkla ze své černé kávy. Já si objednala espresso.

,,Jasně, ráda. Jen jsme zapomněly koupit svíčky." Plácla se po čele. Hlavně, že jsme koupily suroviny na dort, ale na to hlavní jsme zapomněly.

,,No vidíš to. Já bych na to úplně zapomněla." Paige se hlasitě zasmála, až se za námi celá kavárna otočila Už jsem někdy řekla, jak hlasitá je Paige?

,,Tak já pro ně skočím."

,,Vážně Liso? To budeš hodná, mě totiž za chvíli asi umřou nohy." Zašklebila se.

,,Jojo hned jsem zpět." Mrkla jsem na ní a opustila menší kavárnu. Jakmile jsem vyšla ven, ovanul mě studený vítr, a tak jsem si k sobě víc přitiskla kabát. Je podzim a venku už začíná být velká zima. Vždyť nedávno bylo léto a zanedlouho jsou Vánoce. Rychle to uteklo..

Prošla jsem delší ulicí do papírnictví, kde za pultem stála starší paní.

,, Dobrý den, potřebovala bych svíčky číslo sedmnáct."

Ta milá paní se na mě usmála ,,Hned to bude. Je to pro kluka nebo holku?"

,,Pro kluka." Odpověděla a položila na pult svíčky.

,,Vyber si jaký vzor bys chtěla."

Chvíli váhám, ale nakonec jsem stejně vzala obyčejné modré.

,,Tyhle." Ukázala jsem prstem.

Když jsem vyšla opět na ulici, rozhlédnu jsem se na všechny strany. Hned jsem se zaměřila na TO auto. Auto, který patří JEMU. No to snad ne. Stála jsem tam, jak strom a přemýšlela, co tam asi tak dělal. Naschvál jsem tam stál ještě pár minut, aby mě zahlédl. Nevím proč..prostě chci aby mě viděl. V okamžik, kdy z jeho auta vystoupila Stella, se mi sevřel žaludek.

Sledovala jsem, jak mu mává a odcházela někam do prdele. On pořád seděl v autě, nejspíš si mě ani nevšiml. To je jen dobře. Otočila jsem se, abych co nejrychleji utekla, ale zastavila mě tabule před nějakým malým obchůdkem a já skončila zadkem přitisklá k té studené zemi.

,,Kurva!" Zařvala jsem tiše a snažila se vstát. Jenže jsem na sobě měla kozačky s vysokým podpadkem a tak jsem opět spadla. Co se to se mnou pořád děje? To jsem takový nemehlo?

,,Co to tu proboha předvádíš?" Ozval se za mnou jeho provokativní hlas. Já mám takovou smůlu! Proč se to děje jen mně?

Když se mi konečně podařilo vstát, otočila jsem se na něj s neutrálním výrazem. On se naopak smál, ale snažil se to zamaskovat. On není smutný? Tak jako já? Prohlížel si mě odshora dolů, až mi to bylo nepříjemný.

,,Co je?"

,,Nic," tiše odpověděl ,,Co tu děláš? Myslím tím, co děláš tady ve městě."

Jeho ruce strčil do kapes od džínů a podíval se mi do očí, jakoby mě propaloval skrz na skrz.

,,Co ti je po tom?" Zamračila jsem se na něj. Musela jsem jít za Paige. A taky jsem chtěla utéct před ním. On mi ublížil.

,,Kam jdeš?" zeptal se mě, když jsem se k němu otočila zády, rozhodnutá od něj odejít.

,,Můžeš se prosím přestat starat? Nic ti po tom není!" Zařvala jsem na něj, aniž bych se otočila. Na mou otázku nepřišla žádná odezva. A tak jsem se zvědavě otočila zpět k němu. Nebyl tam. Pak si jsem si všimla jeho vzdalující se postavy směřující ke svému autu.

Nepotřebuju ho.

Opakovala jsem si stále v hlavě dokud jsem se neobjevila v kavárně.

,,Kde jsi byla tak dlouho? Už jsem se za tebou chtěla jít podívat."

No to by bylo něco, kdyby za mnou opravdu šla.

,,Byla tam fronta.." mávla jsem rukou a sedla si zpět na mé místo naproti Paige.

,,Viděla jsem projet Jackovo auto."

Sakra!

Ale to přeci nemusí znamenat, že jsme spolu hned museli mluvit.

Podívala jsem se překvapivě na Paige ,,Vážně? Já ho neviděla. Vlastně jsem Jacka neviděla už delší dobu."

Paige se prohrábla ve svých krátkých vlasech než řekla ,,Liso proč mi lžeš? Já vím celou dobu, že se mezi vámi něco děje. To, jak to mezi vámi jiskří nejde jen tak přehlídnout."

A tím mě úplně odrovnala. Čuměla jsem na ní s otevřenou pusou neschopná ze sebe vydat jedinou hlásku. Jak? Jak to vše ví? Celou dobu to věděla? Proč to neřekla hned tátovi?

,,Jiskřilo.." zmohla jsem se jen na tohle jediný. Pořád to nemůžu pobrat v hlavě.

,,A proč už nejiskří?"

Myslí to vážně, že se tu bude vyptávat, proč už to nejiskří mezi mnou a jejím synem? Tohle mi přijde dost stupidní.

,,Promiň já nemůžu.." vstala jsem ze židle. Paige mě hned zastavila.

,,Já to nemyslím nijak ve zlým Liso. Jen jsem ti chtěla říct, že tu jsem, kdyby ses potřebovala s čímkoliv svěřit. Ať už je to se vztahem s Jackem nebo něco jinýho. Prostě jsem tu."

,,Proč chceš mluvit o mně a Jackovi? To, co se mezi mnou a ním stalo nic neznamenalo. Je to můj nevlastní bratr a náš vztah skončil už před několika týdny a to je jen dobře, protože by byli akorát tak komplikace a hádky v rodině. To já prostě nechci chápeš? Já mám tvýho syna fakt ráda..víc než bych si mohla dovolit a proto my dva spolu můžeme být." Hodila jsem na stůl peníze za moje espresso a odešla.