A Bad Stepbrother [CZ]

*16* Hra na kytaru

Ahoj!❤
Za prvé bych vám chtěla srdečně poděkovat za vaše hlasy a komentáře.
Ani nevíte, co to pro mě znamená.
Nikdy jsem si nemyslela, že dosáhnu takovéhleho množství lidí. Jsem tak šťastná.❤
A za druhé tu máte KONEČNĚ po měsíci novou část, tak doufám, že s ní budete spokojení. Je to docela krátké, ale za to bude nová část o něco dříve.😇
Písničku v médiích si pusťte, až vám řeknu.😄

Hudba skončila, hned na to začala hrát až moc rychlá, a tak jsme se s Jackem posadili k jednomu z kulatých stolů úplně vzadu v rohu tělocvičny. Mlčky jsme seděli a sledovali ostatní lidi, jak tančili.
Mezitím měla naše ředitelka svůj proslov o tom, jak moc jsme přispěli tímhle večerem a penězi, pro děti v Africe a tak dále...

Měla jsem také možnost mluvit s April a poznat tak Willa. Ten kluk se mi docela líbil. Byl vtipný, pohledný, a zamiloval se do April. Kecali jsme s nimi, tedy já, Jack koukal někam do blba, nejmíň hodinku, než se přemístili někam, kde mohli být o samotě. Takže nakonec jsem zůstala u stolu jen s Jackem.

,,Chtěla bys někdy, abych ti zahrál?" řekl jen tak.

Ani si neuvědomoval, co mi tím v tu chvíli způsoboval. Tak moc mi začalo srdce tlouct, že jsem si myslela, že mi snad ze toho těla vyskočí přímo před Jackovo obličej.

,,Ehm, jo."

To jediné jsem dokázala vypustit z pusy, aniž bych koktala. Ten jeho náhlý pobavený výraz mi taky nijak nepomáhal. Raději jsem se napila punče, který mi Jack přinesl, když s námi seděli April s Willem.

,,Dobře, nechceš se jít projít někam ven? Je mi nějak dusno." Řekl trochu nervózně a vstal. Kývla jsem v souhlas a následovala jej do školní zahrady, kam měl namířeno. Procházeli jsme se prosvícenou uličkou vedoucí k malé fontáně na konci zahrady, aniž bychom jeden na druhého promluvili. Avšak jsem to byla já, kdo prolomil ticho.

,,Jak dlouho hraješ?"

,,Od mých sedmi let." Zastavil v půlce cesty a podíval se na mě.

,,Táta mě začal učit od doby, kdy jsem ho přistihl, jak s mámou zpívali v ložnici a hráli na kytaru. Nějak se mi to zalíbilo a chtěl jsem to taky umět. Řekl jsem tátovi, že chci chodit na nějakej kroužek, ale on sám se nabídl, že mě bude učit, takže a od tý doby hraju."

,,Páni."

Byla jsem tak ráda, že mi řekl něco málo z jeho dětství.

,,Hrál jsi už před nějakým množstvím lidí?" Zeptala jsem se s veškerou zvědavostí. Na mou otázku jen kývl a vydal se dál k té malé fontáně. Řekla jsem něco špatně? Nechala jsem to být a vydala se v tichosti za ním.

,,Hrával jsem v divadlech. Dokonce se mnou párkrát hrál táta." Řekl, když jsem se objevila přímo vedle něj, a opřel se zády o fontánu. Už jsem si myslela, že mi neodpoví. Nic jsem na to neřekla, jen si to uchovala v paměti. Konečně jsem se o něm dozvídala trochu víc. Možná proto ho tak moc štve, že se jeho máma rozhodla žít s někým jiným. Navíc ten někdo má ještě dítě. Mně.

,,Kdy zahraješ mně?" vypustila jsem z pusy, dříve než jsem si to pořádně promyslela.

Čekala jsem, že mi odpoví, ale on místo toho mlčel přede mnou opřený, s překvapivým výrazem, a to mi moc nepomáhalo. Začínala jsem se nervózně prohrabávat ve vlasech a upravovat si mé šaty. Jack mě popadl jemně za ruku a táhl někam bůhví kam pryč ze zahrady.

,,Co to děláš? Kam to jdeme?" ptala jsem se s přiblblým úsměvem na tváři.

,,Chceš, abych ti zahrál?" Zastavil na školním parkovišti. Nějak jsem to nepobírala, ale kývla jsem.