A Bad Stepbrother [CZ]

*15* Večírek

V médiích jsou šaty, které má Lisa na sobě.

V moment, kdy jsem vylezla z domu, mě ovanul mírný vítr a já se začala klepat zimou. Měla jsem si vzít svetr nebo nějaký kabát, ale na to jsem už neměla čas. Přeci jen bylo za deset minut sedm a cesta, k onomu parku, trvala půl hodiny. Šla jsem tou nejrychlejší chůzí, byť jsem skoro neběhala, až jsem se málem natáhla. V těch vysokých botách "běhat" nebylo tak snadné, jak jsem si myslela.

Ocitla jsem se v úzké a strašidelně tmavé uličce. Zpomalila jsem v kroku, vlastně jsem se tak nějak plížila na druhou stranu uličky, která byla dlouhá minimálně sto metrů. Pevně jsem tiskla v rukou psaníčko přes rameno a opatrně našlapovala.

,,Do prdele!" vyjekla jsem, když přede mnou proběhla krysa.

Chvíli jsem zrychleně dýchala a stála na místě, než jsem se konečně probrala a pokračovala dál v cestě. Úlevný výdech opustil mé plíce, jakmile jsem prošla uličkou a objevila se v tmavém parku plném vysokých stromů, starých laviček, rozbitých prolízaček...fajn asi bych se na to měla vykašlat a zmizet odtud, než něco vyleze zpoza tmy a zabije mě to.

V rychlosti jsem vytáhla ze psaníčka mobil a zkontrolovala čas. Bylo deset minut po sedmé a Jack tu ještě nebyl. Nebo odešel, protože jsem nepřišla včas?

,,Kruci!" zanadávala jsem a otočila se zpět do tmavé uličky, abych se vydala domů. Najednou se však za mnou něco rozsvítilo, opatrně jsem se otočila zpět do parku a zahlédla tak světla auta.

Huh?

Ani jsem si nevšimla, že by tady stálo. Nejspíš tou tmou.

Auto bylo několik metrů přede mnou na cestičce vedoucí z parku, takže tu ten blázen stál na zakázaném místě.

Dala jsem se do kroku pryč, když mě přerušilo hlasité zatroubení a já polekaně odskočila a zůstala stát na místě. Pak to byla mužská postava, co vylezla z auta a mířila přímo ke mně. Jakmile byla snad tři metry přede mnou, poznala jsem ji. Byl to Jack, který zastavil s širokým úsměvem přímo přede mnou.

Na sobě měl černou košili s dlouhými rukávy, která mu obepínala jeho vypracované tělo, a své obyčejné černé džíny. Nikdy jsem ho neviděla v košili. Byla jsem zvyklá na jeho obyčejná černá trička, která mu mimochodem taky dost slušela.

,,Ahoj." Tiše mě pozdravil, skoro jsem jej neslyšela.

,,Ahoj." Hlesla jsem a nervózně se prohrábla ve vlasech, které jsem nechala volně padající podél zad.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."

,,V pohodě." Mávla jsem rukou a vydala se k autu. K autu? O můj Bože k autu! Je to jeho auto? Odkud ho má? Ví to Paige? Vždyť nemůže mít ještě řidičák!

Rozpoznala jsem, že to byla Audi R8 v barvě černé, pochopitelně, když jsem ho v té tmě neviděla. Nasedla jsem do něj a celé si ho prohlédla. Vždyť to muselo stát spoustu peněz, tak kde na to vzal?

,,Jacku, co to má znamenat?! To je tvoje auto?" Zvýšila jsem hlas, jakmile se Jack usadil na místo řidiče a zapnul si pás.

,,Jo, co je na tom?" Otočil se na mě.

,,Vždyť ti je sedmnáct, proboha! Nemáš řidičák." Protestovala jsem a chtěla z auta vystoupit, ale dveře byli již zamčené. Ani jsem si nevšimla, že by je zamkl.

,,Záleží na tom?" svraštil obočí.

,,Děláš si srandu? Jasně, že na tom záleží! Chytí nás policajti."