A Bad Stepbrother [CZ]

*2* "Sakra, kam čumíš?!"

Následující den jsem sotva vylezla z postele. Nechtělo se mi vůbec vstávat. Celý den jsem jen tak ležela a dívala se na různé filmy, až mi z toho docela začínalo hrabat. Táta byl vzhůru od sedmi hodin a o půl osmé odešel. V osm musel být v jedné firmě, patřící rodině Paige. Nejspíš už byl na cestě zpátky, neboť byli půl jedné. Ještě v pyžamu jsem vyskočila z postele a šla se osprchovat. Z toho ležení jsem se docela zpotila.

,,Liso, jsi doma?" zaslechla jsem tátův hlas.

,,Jo, jsem v koupelně!" křikla jsem vylézajíc ze sprchy. V černých legínách a modrém tričku jsem zamířila do kuchyně, kde pil zrovna táta džus.

,,Tak jak to dopadlo?" zeptala jsem se.

,,Fajn, vzali mě."

Tohle jsem ráda slyšela. Konečně si našel novou práci. Před rokem ho totiž vyhodili, protože něco rozbil, ale nepamatuji si co to bylo. Jen vím, že to stálo několik tisíc, což musel splácet.

,,Ale to znamená, že se musíme odstěhovat do Londýna, ne?"

,,Ano." Odpověděl klidně a napil se.

Nějak mi nevadila myšlenka na to, že bychom se stěhovali, protože jsem tu stejně kamarády neměla a ve škole v Londýně by to bylo stejný jako tady. Byla bych tam nová, protože jsem šla do prváku. Navíc nové prostředí by mi prospělo. A Tátovi určitě taky.

,,A co to rande? Pozval si ji?" změnila jsem ihned téma. Poznala jsem na něj, že tak učinil, protože se od ucha k uchu culil.

,,Tys ji vážně pozval?" zakřičěla jsem takovou radostí, jako nikdy jindy.

,,Pozval, no..." řekl tiše a pokrčil ledabyle rameny.

,,A co ona na to?"

,,Že se mnou půjde ráda. Mám jí vyzvednout v osm. Dnes."

Hned jak to řekl, vyběhla jsem do obýváku, který jsme měli spojený s kuchyní a vyskočila na pohovku, kde jsem začla vítězně tančit. Táta na mě koukámal s pobaveným výrazem, ale to mi vůbec nevadilo, neboť jsem v tu chvíli byla strašně šťastná, že ji pozval.

•

Ráno, jako první, co jsem udělala bylo, že jsem vyletěla z postele za tátou. Zeptat se na včerejší rande, jelikož jsem včera usnula a nemohla se tak zeptat. Zrovna dělal něco k snídani. Sedla jsem si na židli, abych ho mohla vyzpovídat.

,,Tak, jaký bylo včerejší rande?" Nejspíš jsem ho vyděsila, protože sebou trhnul.

,,Ahh, to si mě vylekala. Dáš si lívance?" zeptal se mě, aniž by odpověděl na mou otázku.

,,Jo, díky. A jaké bylo to rande?" zopakovala jsem mou otázku, která mě tolik zajímala.

,,Úžasný. Už dlouho jsem se tolik nebavil. Vlastně jsem rád, že jsi mě donutila jít do toho muzea. Jinak bych jí možná ani nepotkal."

,,To jsem ráda tati. A stalo se mezi vámi něco?" zajímala jsem se. Vím, docela osobní věc. Jenže já jsem byla tak zvědavá. V ten moment se začínal červenat. Takže mi bylo jasné, že se něco stalo.

,,Byla pusa." Přiznal se. 

,,Vlastně jsem přišel až dnes v sedm, což znamená před hodinou a půl." Dodal radostně a podal mi talíř s lívanci.

Tak tohle jsem nečekala. Nemohla jsem uvěřit, že jedenáct let neměl vztah s jinou ženou než byla máma, a najednou se objeví Paige a vše se změní. Abych řekla pravdu tak je vážně milá a inteligentní, dokonce i krásná. Takže chápu, že se mu líbí.
A navíc se znají tak dlouho. Viděla jsem na něm, že má Paige rád už v tom muzeu.

,,To je super tati," vykoktala jsem ze sebe a pak vyhrkla: ,,A to jste už jako spolu?"

,,Nejspíš jo...moment asi mi zrovna volá," vytáhl z kapsy zvonicí mobil a zmizl ve svém pokoji.

Jen jsem tak šťastně ujídala lívance a myslela na tátu. Přemýšlela jsem jaký by byl život s Paige. Určitě by byl nádherný. Sice jsem jí moc neznala, ale už jen z tátova chování pokaždé, když jsme o ní mluvili, mě přesvědčilo, že je to ta práva. Když jsem už dojedla, umyla jsem nádobí a pak trochu uklidila.

,,O čem jste mluvili?" položila jsem tátovi otázku, hned jak vyšel ze svého pokoje.

,,Dnes večer by s námi chtěla povečeřet," řekl usmívajíc se od ucha k uchu.

Vykulila jsem na něj oči: ,,Vážně?"

,,Jo vážně. Přijde v pět," oznámil mi a sedl si na křeslo v obýváku.

,,Dobře a mohla bych uvařit?" zeptala jsem se s jiskrami v očích.

,,Můžeš," zasmál se a mávl rukou.

V autobuse jsem přemýšlela nad tím, co bych asi tak uvařila  Napadli mě Lasagne, ale pokaždé, když jsem je udělala, nedopadlo to zrovna nejlíp. Potom jsem si vzpomněla na Grace a její mámu. Jednou, když jsem u nich byla, mě učila její máma péct kuře. Mohla bych akorát koupit rýži...nebo brambory? Jo brambory budou lepší. Autobus mi zastavil kousek od nemalého obchodu, kam jsem měla zrovna namířeno.

Vše jsem měla už skoro nakoupené, ale ještě zbývalo něco k pití. Rozhodla jsem se pro bílé víno, které mi tady jako jediné prodají, aniž by věděli, že mi je teprve šestnáct. Svůj plný košík jsem nechala stát u pokladny a vydala  se pro víno. Řítila jsem se tak rychle, že v uličce s alkoholem jsem narazila silně do něčí hrudi. Zvedla jsem hlavu a koukala jako omámená na vysokého hnědovlasého kluka s těmi nejtmavějšími hnědými oči. Měl náramně vypracovanou hruď. Přes to triko, co měl na sobě, to šlo poznat. Byl celý potetovaný. Opravdu. Ruce měl pokryté černým inkoustem a na krku měl vytetovanou růži. Ve spodním rtu se mu blýskal stříbrný kroužek. Líbilo se mi to. Byl tak roztomilý, jak na mě nechápavě koukal...no do doby než promluvil.

,,Sakra, kam čumíš?!"

Cože? To jako vážně? Musíš bejt tak protivnej?

Okamžitě jsem se od něj odtáhla.

,,Promiň, neviděla jsem tě," špitla jsem.

,,Jsi snad slepá nebo co?! Příště koukej na cestu, kurva!" křikl a prošel kolem mě.

Podle jeho přízvuku jsem poznala, že to není Američan. Mně to prostě nějak nedalo a štěkla jsem po něm: ,,Vždyť se nic tak vážnýho nestalo, tak nechápu proč na mě křičíš! Já se ti normálně omluvila, nemůžu za to, že jsi tak namyšlenej, arogantní a prvotřídní kretén, kterýmu slušný chování neříká absolutně nic!"

Už co jsem to dořekla, jsem toho litovala, protože se za mnou řítil s nasraným obličejem a chytil mě silně za zápěstí.

,,Au, co to děláš?!" sykla jsem bolestí.

,,Ještě jednou mě nazvi kreténem a zažiješ jak moc umím bejt nasranej," řekl už s klidným hlasem.

Za to já moc klidná nebyla. Stála jsem pořád v sevření jeho ruky a koukala mu do těch jeho ďábelských očích. Stačilo jen málo, a omdlela bych tady. Všechno kolem mě najednou mizelo a já ani pomalu nevěděla, kde se nacházím. Cítila jsem jakoby mi srdce vyskočilo z těla. Nikdy předtím jsem nebyla tak vyděšená. Propaloval mě těma svýma žhnoucíma očima, v tuhle chvíli jsem věřila, že ďábel existuje a ne jen v pohádkách a hrůzostrašných příbězích, ve kterých se zmocňuje lidských duší. On, naprosto klidně stojící přede mnou, sílu nepotřeboval. Nic jsem neříkala, jen na něj pořád koukala. Po chvíli mě pustil a já se mohla zase nadechnout. Neuběhla ani sekunda a on zmizel. Trvalo mi asi deset minut, než jsem se konečně probrala. Vzala jsem víno a hned běžela k pokladně. Modlila jsem se, abych ho už nepotkala. A to se mi taky povedlo.

Ahooj!♡ Tak co říkáte na tuhle část?❤

^BeHa^