A Bad Stepbrother [CZ]

*3* Budu se stěhovat!

Zrovna zvonilo a já křičela na tátu, (který se v koupelně upravoval) že jdu otevřít. Pozdravila jsem se s Paige a pochválila ji její krátké červené šaty s menším výstřihem do U. Vypadala v nich vážně nádherně. Já měla zas černé krátké šaty, které mi odhalovaly záda.

Paige vešla dovnitř do předsíně. Na to hned táta přišel a dal jí pusu, přičemž jsem se chytla za srdce. Doslova. Snad si toho nevšimli. Bylo by mi trapně. Oba si sedli ke stolu a začínali si povídat o práci, zatímco já nesla polévku na stůl.

,,Je výborná, Liso. Povedla se ti," pochválila mě Paige, hned jak jí ochutnala.

,,Díky, tuhle mě učil táta," podívala jsem se na tátu, který se na mě usmíval.

,,Máš šikovného tátu," mrkla na mě s veškerou vážností.

,,Dáte si víno, dámy?" zeptal se táta. Obě jsme kývly na souhlas.

Paige mi začala vyprávět jednu historku, jak s tátou strávila noc ve stanu. Prý to bylo, protože byli spolu na táboře a měli za úkol spát jednu noc v lese. Táta dostal strach, protože tam začal někdo chodit, a tak utekl k Paige do stanu, kde zůstal celou noc.

,,Cože?!" vyprskla jsem smíchy. ,,A kdo tam jako chodil?"

,,No kdo asi? Duchové..." ozval se uraženě táta.

,,Proč kecáš? Bylo to jen zvíře, ty chytrej," škádlila ho Paige.

Je krásný, vidět je jak se smějí. Konečně cítím, jak je táta šťastný.

Když jsme dojedli polévku, přinesla jsem kuře a brambory.

,,Co kluci? Máš nějakého, Liso?" přerušila Paige trapné ticho, které vládlo nejmíň osm minut.

,,Nemám žádného kluka." Zakašlala jsem.

Trochu mě tím zaskočila. Nikdy jsem totiž kluka neměla. Akorát v osmé třídě jsem dostala pusu od jednoho kluka, ale to nebylo nic vážnýho. Ale s nikým jsem ještě nespala. Jsem panna. Na škole, kam jsem chodila už polovina holek dávno nebyla panna. To byl taky ten důvod, že jsem neměla kamarádky, většina byla samá běhna. A byly by dokonce schopné přebrat kamarádce kluka, takže tak.

,,Ona má mě," zavtipkoval táta. V tu chvíli jsme všichni vybouchli smíchy.

,,Nese se desert!" oznámila jsem těm dvěma, když už jsme dojedli i kuře.

,,Co to bude?" zept se usmívajíc táta.

,,Tiramisu." Odpověděla jsem dávajíc každému na stůl zákusek.

,,No teda, koukám, že z tebe bude profesionální kuchařka." Zasmála se Paige. Pravda, vaření mě baví, ale nechtěla bych vařit někde v restauraci nebo ve škole. Raději bych vařila doma pro svou rodinu.

Jakmile jsme dojedli Tiramisu, podívali jsme se na Titanic, který zrovna dával v televizi. Já při něm opět brečela, jako vždycky. Dokonce i Paige tekly slzy.

,,Tak asi bych měla jít, je dost pozdě," prohlásila Paige po skončení Titanicu. Bylo něco kolem deváté hodiny.

,,Nechceš tu přespat?" nabídla jsem jí.

,,Ne, to ne. Možná někdy jindy, vážně." Usmála se na mě.

,,Půjdu tě doprovodit," řekl po chvíli táta a přešel s Paige do předsíňky, kde si nazouvali boty.

,,Zvládneš to tu chvíli sama?" zeptal se mě usmívajíc táta.

,,Jo v pohodě, jen uklidím a půjdu asi spát," mrkla jsem na tátu. Ještě se se mnou Paige rozloučila a pak oba vyšli ven a zabouchli za sebou dveře.

Ležela jsem už v pyžamu na posteli a koukala do stropu. Myslela jsem na to, co se dnes odehrálo v tom obchodě. Na toho kluka s ďábelskýma očima. Jak mě chytil za zápěstí a byl naštvaný z takové blbosti. Možná, že neměl zrovna svůj den. Nebo je takový pořád? S ním bych se teda bavit nechtěla..

Vstala jsem z postele a šla do kuchyně. Udělala jsem si kakao a cupitala na balkón, kde jsem si sedla do křesla a dívala se na na oblohu plnou hvězd. Upíjela jsem z hrnku, když v tom jsem zaslechla dveře.

,,Liso, jsi vzhůru?" zařval táta přes celý byt.

,,Jsem na balkóně!"

,,Broučku, musím si s tebou promluvit," řekl táta po příchodu na balkón.

,,Povídej," ukázala jsem hlavou, aby si sedl vedle na křeslo. To taky udělal.

,,No víš...nevím, zda z toho budeš mít radost. S Paige jsme přemýšleli a ..."

,,A co?" pobízela jsem ho.

,,Známe se už dlouho a abych řekl pravdu, je mi s ní dobře. No a...dnes se mě zeptala, jestli bych se s ní odstěhoval do Londýna."

,,Cože? A to si jako myslíš, že z toho nemám radost? Blázníš?" vyskočila jsem takovou radostí z křesla.

Jsem strašně ráda, že mu s ní je dobře. A ještě radši jsem, když řekl to o tom stěhování.

,,A co jsi na to řekl?"

,,Řekl jsem ano." Usmál se.

Hned jsem na něj skočila až jsme skoro spadli z křesla. Ještě asi tak hodinu jsme si povídali o Paige a tak, než jsem šla konečně spát. Byla jsem stráášně unavená..

Čus! 😇 Další díl je tady 😃 Snad se vám líbí ❤
A jinak je dnes vysvědčení, tak se mi pochlubte, co jste dostali! 😎