A Bad Stepbrother [CZ]

*17* Osm statečných

,,To bylo..."

Snažila jsem se najít správná slova, která by dokázala popsat, jak moc se mi to líbilo, jak se mi líbil on, ale nedokázala jsem to. Byla jsem až moc ohromena jeho hlasem. Nikdy bych neřekla do Jacka, že zpívá tak nádherně, procítěně. Na chvíli jsem na něj změnila názor. Možná není tak špatný, jak jsem si myslela. Jen ho musí člověk pořádně poznat a pochopit ho.

,,Nudný?" zeptal se a odložil kytaru vedle postele.

,,Bože, ne! Bylo to úžasný, ty jsi byl úžasný." Jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.

,,Vážně?"

,,Jo." Řekla jsem a myslela to vážně.

,,Zahraješ mi ještě něco?"

,,Pro dnešek to stačilo." Napůl se usmál a já přikývla. I když jsem byla docela zklamaná. Chtěla bych znovu slyšet, jak zpívá.

,,Ale můžeme se podívat na nějaký film?" V jeho hlase byla slyšet  značná nervozita. On je nervózní?

,,To zní, jako dobrý nápad."

Po dvacetiminutovém dohadování jaký film si pustíme, jsme se nakonec shodli na "Osm statečných", který mám tak ráda. Ano je smutný a pokaždé ho probrečím, ale je to opravdu krásný film. Moje máma se na něj také ráda dívala. Byl jedním z nejlepších filmů, na který se dokázala podívat do konce. Pamatuji si, že většinou filmy prospala. Tak moc mi chybí.

S Jackem jsme se přemístili dolů do obýváku, kde jsme si na televizi pustili zmiňovaný film. Posadila jsem se na sedačku a Jack si sedl až moc blízko vedle mě. Mé tělo se chvělo, ale hned jak film začal, ignorovala jsem to.

,,Není to Paul Walker?"

Překvapeně jsem se podívala na Jacka, ale on se jen usmíval.

,,Tys tohle nikdy neviděl?" zeptala jsem se a začala si kousat vnitřní část pusy, abych se nerozesmála.

,,Ne, měl bych?"

,,Já myslela, že jsi to už viděl, když jsem se ptala jestli se na něj podíváme."

,,Neviděl jsem ho." Protočil očima a já obrátila pohledem zpět na obrazovku, ve snaze se vžít opět do příběhu. Při mé smůle jsem byla opět vyrušena.

,,Tak je to Paul Walker?"

Jack zněl podrážděně, a já nevěděla proč. Raději jsem kývla a dál sledovala film.

•

,,Nechápu, proč fňukáš. Je to jen film." Jack protočil očima, když byl film u konce a já opakovaně brečela.

,,Já vím, ale ono...ti psi...vždyť je to tak smutný..." koktala jsem a utírala si zaslzené oči do trička.

Mohla bych tento film vidět po milionkrátý a stále budu brečet. Jack pobaveně zavrtěl hlavou. Sledováa jsem jak se naklonil ke stolu, aby se napil své skleničky, ve které měl kolu. Jeho plné rty se jemně dotkly skla a mnou projelo známé chvění. Nalil do sebe tři loky a položil skleničku zpět na stůl.

,,Chtěl bych si nechat udělat další tetování." Pověděl mi jen tak.

,,Co?" Byla jsem zmatená. On si chce nechat dělat další tetování a jen tak mi to řekl? Proč?

,,Tetování."

,,Slyšela jsem tě," protočila jsem očima.
,,Ale proč mi to říkáš?"

Jack vypl ovladačem televizi, která byla hlasitá, a otočil se víc čelem ke mně.