Scarlett ✔️

2.

S výkřikem se probudím. Rozhlédnu se po místnosti a zjistím, že už se rozednívá. Řekla bych, že mohlo být tak 6 hodiny. Zaměřím svůj pohled na spícího Newta. Hlavu má položenou na posteli, jinak sedí na stejném místě jako včera, když jsem usínala.
Vlasy má poházené přes čelo, takže mu nevidím do očí. Zvednu ruku a vlasy mu prohrábnu. Když si uvědomím, co vlastně dělám, ruku zase stáhnu k sobě. Zavrtím nad sebou hlavou. Vůbec nevím, co mě to popadlo.

Nevím co mám dělat, tak se odkryju dekou, ani nevím, kde se tam vzala. Newt. Kdo jiný?
No nic, vstanu a potichu si obuju boty. Vydám se z místnosti. Nevím kam mám jít. Vůbec to tu neznám. Až na medinu a jídelnu.

Můj směr byl tedy jasný. Jídelna. Nevím co bych jako mohla dělat na ošetřovně a navíc se můžu pokusit spřátelit s Pánvičkou. Vypadal celkem fajn a když už tu mám ztvrdnout na dobu neurčitou, tak bych tu mohla mít nějaké přátelé.
V jídelně nikde nikdo ještě nebyl. Co by se dalo čekat, jakej magor by vstával takhle brzo? Jenom já!

Už jsem na odchodu, když zaslechnu nějaké divné zvuky. Zvědavost mi nedá. Na konci jídelny, kde nám včera podával Pánvička jídlo, se schovává ještě další místnost. Kuchyň. Vezmu za kliku a vstoupím dovnitř.
První, co mi příjde na oči je hrozný nepořádek na zemi a druhá věc je Pánvička, který lítá po celé kuchyni. Zjevně nestíhá.
,,Chceš pomoct?" podívá se mým směrem. Asi si mě do teď nevšiml.

Ani nečekám na odpověď a začnu sbírat věci, které se válí po zem. Rozbilo se i pár talířů, které skončí v koši. Nakonec tady i zametu.
,,Díky ti, dobrá duše." poděkuje mi Pánvička, když skončím.
,,Nemáš vůbec za co. Stejně jsem se nudila." mávnu nad tím rukou a opřu se o bar, kde se vydává jídlo.
,,Špatný sny?" zeptá se, když míchá vajíčka v pánvi. 
,,Víš jestli chceš pomoct, tak mi řekni co mám dělat, ale upozorňuji předem, že jsem úplně levá, co se vaření týče." upozorním ho a na předešlou otázku neodpovídám, což mu stačí k tomu, aby poznal, že uhodil hřebík na hlavičku.
,,Mohla by jsi udělat pár sendvičů na svačinu pro běžce?" zeptá se, já se na něj však zatvářím zmateně. Kdo jsou ti běžci?
,,Běžci jsou jediní, kdo můžou za ty zdi." vysvětlí mi.
,,Alby ti všechno vysvětlí po snídani." jen kývnu a přejdu k lednici. Divím se, že ji na tomhle místě vůbec mají, ale mají. Nevím o čem mluvit, aniž bych se nezeptala na něco, co mi má říct Alby, a tak se zeptám na mou první myšlenku.
,,Víš, vůbec se divím, že tady máte ledničku." jen se zasměje.
,,Jo, když jsem přijel já tak už tu byla, ale taky jsem nad tím hodněkrát přemýšlel." mezitím si nachystám potraviny na šest sendvičů.

Pánvička mi neřekl kolik jich mám udělat, tak jsem to prosto odhadla, že by to snad mohlo stačit. Při mé přípravě sendvičů a při Pánvičkově přípravě snídaně se bavíme o různých kravinách. Pak i o jeho příjezdu sem a tak dále, než se do kuchyně někdo přiřítí.

,,Tady jsi! Bál jsem, že se ti něco stalo." omluvně se na něj podívám.
,,Promiň. Nechtěla jsem tě budit, a tak jsem šla sem a pomohla Pánvičkovi." řeknu mile. Newt se podívá na Pánvičku a ten se pouze usměje. Změří si nás oba pohledem, následně zakroutí hlavou a opře se vedle mě o bar.
Začneme si znovu povídat, někdy se připojí i Newt, ale má plné ruce práce s mým sendvičem, který mi ukradl a už ho spokojeně přežvykuje.
,,No teda Pánvičko, to je ten nejlepší sendvič, co jsi kdy udělal! Poprvé mi z něho není blbě." zhodnotí po dojezení Newt.
,,Moc ti děkuji Newte. Tajná přísada." zazubí se na něj Pánvička. Já se jen začnu smát a po chvíli se přidá i Pánvička. Newt si nás opět změří pohledem.
,,Co je? Neotrávili jste ho, že ne?!" zeptá se zděšeně a my se začneme smát ještě víc.
Když se oba uklidníme, tak to Newtovi vysvětlím.
,,Vlastně jsem ten sendvič dělala já." řeknu a zářivě se na něj usměju.
,,Aha." odpoví a pousměje se.

Opět někdo vtrhne do kuchyně. Asiat v našem věku. Ale to jsou tu asi všichni.
,,Pánev já tě varuju, jestli se to zase dneska nebude dát jíst..." zmlkne, když se zastaví u mě.
,,Ale ahoj, já jsem Minho. Kápo běžců." usměju se na něj.
,,Scarlett a neboj dnes jsem dělala sendviče já." zasměju se a podívám se letmě na Newta. Ten se však stále dívá na Minha a lehce se na něj mračí, ale on si toho nevšímá, protože pořád kouká mým směrem.

Vezmu talíř se sendvičema a podám mu ho. ,,Díky." jen kývnu hlavou. On si ode mě talíř vezme a právě v tu chvíli vejde do kuchyně někdo další. Doufám, že poslední, protože se nás tu víc ani nevleze.
,,Ahoj, já jsem Ben." řekne mi když vejde.
,,Scarlett. Hádám, že si jdeš pro jídlo." uchechtnu se.
,,Chytrá holka." řekne a přesunuje se k Minhovi, který si schová talíř se sendvičema za záda.
,,Do frase Minho. Dej mi taky." Minho dělá, že nad tím přemýšlí. Nakonec dá talíř před sebe a Ben se na něj zasněně podívá, ale jenom do doby než si z něj Minho tři sendviče vezme a dá si je do nějakého sáčku, který schová do batůžku na zádech.
,,Co?! To není fér! Proč máš tři a já jenom dva?!" začne se hádat Ben.
,,Protože jsem tu byl první!" začne se bránit Minho a založí si ruce na hrudi. Ti dva se tam začnou hádat, ale já si začnu všímat osoby, která se tu musela jako naschvál objevit a zároveň si všimnu, že tu už není Newt.
,,Být vámi bych to nejedl. Beztak to otrávila." podívá se mým směrem Gally.
,,A čím asi?!" začnu se bránit. Gally se nadechne k odpovědi, jenže ho Minho uzemní.
,,Klídek Gally. Tobě to nikdo nedává." Gally se na něj jen zamračí a odejde z místnosti.
,,Tak už běžte ven. Dám vám snídani, než se sem všichni nahrnou." Ben si ještě zabalí zbylé sendviče a všichni tři se vydáme pryč z kuchyně.
,,Ještě jednou díky, Scarlett. Za pomoc." zastaví mě ve dveřích Pánvička. Otočím se na něj a usměju se. Pak už vyjdu z místnosti a stoupnu si do fronty, ve které jsme pouze my tři.

Minho se samozřejmě hádá s Benem, že by měl jít první, ale tomu nevěnuju vůbec pozornost. Můj pohled se zastavil na Gallym a na Newtovi, kteří seděli nedaleko nás. Podívám se zpátky na ty dva přede mnou a snažím se zachytit něco z Gallyho a Newtova rozhovoru.
,,Newte, musíš mě poslouchat! Ona něco tají. Určitě ji sem poslali schválně, aby tady všechno zničila! Aby zničila nás!" zaslechnu Gallyho.
,,To je nesmysl Gally! Ani k tomu nemáš důkaz. Vždyť je to jen obyčejná holka. Co by nám asi tak mohla udělat?" zeptá se s klidem Newt.
,, Sám víš jak to dopadlo minule, když jsme věřili..." nestihne to doříct, protože Newt praští do stolu a narovná se.
,,O tomhle už nikdy nemluv. To byla úplně jiná situace!" Gally se na něj ušklíbne
,,Sám víš, že byla úplně stejná. Historie se opakuje. Ty to jen přehlížíš."  Newt se nemá k odpovědi a tak se Gally zvedne.
,,Já jsem tě varoval, až nás všechny zničí, bude to tvoje vinna!" řekne a odejde.

,,Scar!" okamžitě se proberu z mého transu a podívám se na dotyčného. Pánvička.
,,Na. Snídaně. Jsi v pohodě?" rozhlédnu se po všech přítomných a zjisťuji, že na mě všichni 4 kluci zírají.
,,Já... já musím... musím na vzduch." vykoktám ze sebe nakonec a vyběhnu z místnosti pryč.