Scarlett ✔️

31.

Upadnu tvrdě na zem.
,,Co to děláš?" dřepne si vedle mé hlavy.
,,Promiň, SCAR! Nedala jsi mi jinou možnost!" řekne. Něco se na Slunci zableskne. Postaví se na nohy. Konečně spatřím blištivou věc. Nůž. Otáčí si jim v ruce.
,,Jsi jako Gally!" řeknu jedinou věc, která mi bleskne hlavou.
,,Ne, Gally byl zbabělec, měl tě zabít hned při první příležitosti!" napřáhne ruku do vzduchu. Zavřu oči.
,,Scarlett!" zakřičí někdo. Otevřu oči a podívám se za hlasem. Stejně jako Henry.

Zbytek se stane strašně rychle. Thomas se rozeběhne oproti Henrymu. Henry upustí nůž, kterej se mi zabodne do stehna. Vykřiknu. Thomas strčí do Henryho. Ten zakopne o moje nohy a stáhne Thomase sebou. Přímo do propasti.
,,Neeeeee!" zakřičím. Nahnu se dolů nad
propast. Minho mě však stáhne zpět a pevně mě obejme. Začnu brečet.
Přece jen mě pustí, protože mi začne kontrolovat nohu. Sundá mi můj botoh a otevře ho.
,,Lett? Proč je tvůj batoh prázdnej?" celá ubrečená na něj zvednu pohled. Neodpovím mu. Nemůžu. Nemám co.
Rozepne si svůj batoh. Vidím, že se mu klepou ruce, ale snaží se být silnej za nás oba.
Nečím mi stáhne nohu. Ani necítím tu bolest. Jediné co cítím je obrovská díra v mém břiše.
,,Pojď. Musíme se vrátit." Minho mě postaví na nohy. Jen zavrtím hlavou a podívám se směrem k jámě.
Minho mi chytne obličej do dlaně a otočí si ho jeho směrem.
,,Lettie, musíme se vrátit. Thomase by zabila myšlenka, že jsem tě nedostal zpátky domů." ukápne mi slza.
,,Thomas je mrtvej." oznámím mu skutečnost. Jeho výraz povadne. Na to nic neřekne. Prostě si hodí batoh zpátky na záda a rozejde se směrem k Placu a mě táhne za sebou. Nejdřív se vzpírám. Nechci Thomase opustit, když však zahneme za prvni zeď, utřu si z očí slzy a přidám do kroku.
Začínám cítit bolest nohy, ale jsem za ní jen ráda. Potřebuju něco cítit. Cokoliv, i když je to bolest.
Ani se nenaděju a už s Minhem běžíme. Běžíme jinudy, než jsem běžela ráno. Chvilkama se zastavujeme, abychom se napili. Minho mi dává z jeho lahve, proto nám v půlce cesty zpět, dojde.

Máme ješte 2 minuty, když vběhneme bránou dovnitř. Myslím, že je to Jižní brána, protože se ocitneme uprostřed lesa.
Jakmile vstoupím na trávu, zhroutím se na zem a začnu znovu brečet. Všechno se mi znovu odehraje v hlavě. Nakonec mi slzy dojdou a já jen hledím na stromy před námi.
Minho celou dobu pochoduje vedle mě a přemýšli. Nakonec si dřepne vedle mě a opět mě obejme. A já jeho.
Zabořím hlavu do jeho hrudi a snažím se nemyslet na Thomase. Nejde to. Pokusím se najít šťastné chvilky, ale jediné co vidím je jak padá dolů do jámy.

Brána už je dávno zavřená. Naštěstí nás ješte nikdo nepřišel hledat.
Nakonec se ale s Minhem seberem a začnem pomalu hledat cestu z lesa. Stojíme už na kraji a oba s kamennými tvářemi hledíme na Placery, kteří celý zmatení běhají po Place. Vím, že jsme se měli ukázat o hodně dřív, ale nedokážu se nikomu podívat do tváře a říct jim, co se stalo. Pak ny se to stalo skutečností.
Najednou se mi podlomí noha, kvůli ztrátě krve. Naštěstí mě Minho zachytí. Přehodí si mojí ruku přes jeho rameno a udělá krok v před. Už není cesty zpět.
Ujdeme ještě nějaký kus, když si nás jako první všimne Alby.
Rozeběhne se k nám. Navzájem si hledíme do očí. Ví, že se něco stalo. Samozřejmě, že to ví, když jsme se tady ukázali o dva Běžce míň a já vyšla jinou bránou, než kterou jsem ráno vešla.

Všichni se začínají zastavovat a ohlížet po Albym. Když k nám Alby konečně dojde, oba si nás prohlídne. Zastaví se na mojí zraněné noze.
Spustí se mi slza po tváři. Alby nic neříká, jen nás oba obejme. Nic víc. Prostě tam jen stojíme.
Ustoupí a nás to vrátí do reality. Mezitím k nám dojde Pánvička, Jeff a Chuck. Chuck se rozhlíží. Hledá Thomase.
Jeff se mezitím skrčí a nahlédne pod Minhův provizorní obvaz.
,,Scarlett, musíš jít na medinu!" vstane a podívá se mi do očí. Mě je to však jedno. Lehce ho odstrčím bokem a dojdu k Chuckovi. Upoutám jeho pozornost. Dřepnu si před něj a podívám se mu do očí.
,,Kde je Thomas? A Henry?" nevrátili se s námi a ostatním došlo, že jsou nejspíš mrtví. Nikdo se však neopovážil zeptat, když vidí v jakém jsem s Minhem stavu.
,,Promiň, Chucky..." zatřepe hlavou.
,,Ne! To není možný!" zapírá. Podívá se na všechny přítomné. Všichni však pouze skloní hlavy.
,,Jsou mrtví, Chucky." skočí mi kolem krku. Z všech sil se snažím nebrečet.
,,Co se stalo?" přijde někdo nový. Podle hlasu vím, že je to Newt.
,,Minho? Kde jsou ostatní? Kde je Scar, Tommy a Henry?" zřejmě mě nevidí, když jsem skrčená.

Chuck se odtáhne a doběhne k Newtovi. Obejme ho.
,,Jsou mrtví, Newte!" rozbrečí se nanovo Chuck. Já se mezitím snažím postavit, ale noha se mi opět podlomí, a tak spadnu na zem. Tím upoutám ještě větší pozornost, než jsem už měla.
Minho mi pomůže na nohy.
,,Scar.." promluví Newt, když mě spatří.
,,Scarlett, musíš.." řekne však ve stejnou chvíli Jeff. Jen na něj mávnu rukou, abych je umlčela.
,,Prostě mě nechte chvíli být." vydám se kulhavě pryč.
,,Newte! Brácho, dej jí čas." promluví někdo za mýmy zády. Minho.

Dojdu k Thomasově síti. Sednu si do ní a zvednu ze země jeho batoh, kterej s ním přijel. Přimáčknu si ho na hruď a opřu si o něj bradu.
Nevydržím to dlouho, musím jít pryč, než se znovu rozbrečím. Přehodím si jeho batoh přes rameno a rozejdu se do mého pokoje. Projdu kolem Newtova pokoje a vejdu do mého.
Sednu si na postel a následně vysypu obsah batohu na mou postel. Většina je oblečení, avšak úplně ze dna batohu vypadne přeložená fotka. Odhodím batoh stranou a rozevřu fotografii. Je na ní Thomas s Theresou. Něčemu se smějí. Prsty přejedu po Thomasově tváři. Ukápne mi slza. Rychle fotografii zavřu a strčím si jí pod polštář. Následně popadnu jeho oblečení a hodím ho do mojí skoro prázdné skříně, kterou následně zavřu, spolu i s mými pocity.
Musím bylt silná, kvůli Chuckovi. Musím tu pro něj být.
Převleču si běžecké oblečení do mého včerejšího, které jsem si ráno převlíkla a nechala na posteli.
Bežecké legíny však nechám na místě, nejdřív totiž musím dojít o patro víš.

Čisté legíny si držím v ruce, když zaklepu na dveře mediny a vstoupím dovnitř.
,,Scarlett!" zvednu pohled.
,,Theresa!" řeknu nahlas. Nechápavě se zašklebí.
,,Jo to jsem já!" shlédne pohledem k mojí noze.
,,Co se ti stalo?" zkousnu si ret.
,,Tobě to nikdo neřekl?" zeptám se. Měla jsem za to, že už to ví všichni. Zavrtí hlavou a pomůže mi si sednou na vedlejší postel.
,,Zranila jsem se v Labyrintu." oznámím ji. Zvedne udivením obočí.
,,Ty jsi Běžec?" usměje se. Kývnu.
,,Není to tak skvělý jak se zdá! Věř mi!" její nadšení trochu upadne.
,,A kde je Thomas? Včera mi slíbil, že se za mnou před večeří staví a půjdem spolu." podívám se jí do očí.
,,Ehm, Thomas, on.. on je mrtvej." zarazí se a zamračí se.
,,Ne!" zaprotestuje. Skloním však pohled a už víc nemluvíme.

Po chvíli vejde Clint.
,,Scarlett!" otočím se na něj.
,,Prostě mi to ošetři bez keců, ať už můžu jít." oznámím mu celkem hnusně. Nejsem to já. Vím to, ale nemám sílu na to se tvářit, že je všechno skvělý.
Clint to ale chápe, vyndá si ze skříně potřebné věci. Rozstřihne mi legíny a následně Minhův obvaz. Ránu mi vydezinfikuje, zašije a znovu obváže.
,,Díky!" poděkuju. Převleču si čisté legíny a odejdu pryč.
Nemám chuť jít na večeři, ne jen kvůli zvědavým očím, ale navíc ani nemám hlad.

Vyjdu ven na Plac a dojdu až k Severní bráně. Vzpomenu si na ráno. Nikdo ani zdaleka netušil, co se dnesla stane.
Začíná se stmívat, když se zastavím na stěně, kde jsou vyryté všechna naše jména. Včetně Thomase. Přejedu po rytině prsty.
,,Nebyla jsi na večeři." ozve se za mnou.
,,Newte, nech mě být!" odvětím a čekám až odejde.
,,Ne!" oznámí mi. Zamračím se a otočím se na něj čelem.
,,Jak, ne!?" pohodí rameny a přijde blíž, aby si prohlídnul zeď za mnou.
,,Fajn, tak půjdu já!" Newt mě chytne za ruku a zastaví mě.
,,Do frase, Newte, nech mě bejt!" vytrhnu se z jeho sevření a rychlím krokem odejdu.