Scarlett ✔️

28.

,,Budeš se jmenovat Taylor a budeš začleněna do labyrintu do 2 týdnů..." začne se smát.
,,Mio! Proč Taylor? To je strašný! Nemůžu dostat jiný jméno? Prosííím?" protočím oči a položím na stůl složku.
,,Chloe, já to jméno nevybrala, ale abych ti to objasnila. Obě skupiny, A i B dostanou nového placera opačného pohlaví a jméno Taylor bylo vybráno, aby se mohlo použít i u kluka, který pojede do skupiny B." natáhne se pro složku a začne si jí pročítat.
,,Takže můj úkol je jaký?" podívá se mi do očí.
,,To ti nemohu říct. Mohlo by to ovlivnit..." zase mě přeruší.
,, Ale notak! Stejně mi vymažete paměť." přikývnu.
,,Správně, ale budeš fungovat jako proměnná. Nechceme to nijak ohrozit." zvedne se že židle.
,,Dobrá tedy. Asi už půjdu." zamračím se.
,,Ještě jsme neskonč..." dojde ke mě a zvedne mě že židle.
,,Mio, ale skončily. Nic jiného mi říct nemůžeš. Vím, že je to pro tebe těžké. Jsme nejlepší kamarádky, co si jen vzpomínám, ale musíš přijmout skutečnost, že tu za 2 týdny nebudu..." obejmu ji.
,,Budu na tebe dávat pozor. Nedovolím, aby se ti něco stalo." zatřepe hlavou.
,,Ne, Mio, jdu do labyrintu abych mohla pomoct. Celý život jsem tu zavřená. Nikdy jsem nebyla venku z téhle budovi. Teď je moje příležitost změnit věci. Jestli u toho zemřu, budiž, ale budu vědět, že jsem pro to udělala vše v mých silách." odtáhnu se.
,,To je právě to, nebudeš to vědět. Budeš nás nenávidět, jako všichni v labyrintu." usměje se.
,,Nikdy bych tě nemohla nenávidět, Mio. Jsi jako moje sestra." taky se na ní usměju.

,,Ehm, nerada ruším, ale potřebuji Chloe na pár testů." rychle se obejmeme a pak Chloe odejde s tou ženou.

***

,,Thereso!" zahlednu ji na chodbě a rozeběhnu se k ní.
,,Mio! Kde máš bráchu?" pohodím rameny.
,,Zas se někde toulá s Newtem a Minhem." mávne nad tím.
,,Kluci!" zasmějeme se. Přistoupím k ní blíž.
,,Vyplížíme se dnes v noci za skupinou B?" usměje se.
,,Jasně. O půlnoci před tvým pok..."

***

S výkřikem se posadím, ale hned si zase lehnu do postele. Chci si prohrabnout vlasy ale někdo mi drží ruce.

Otevřu oči. Nikdo v místnosti není a tak přesunu můj pohled na ruce a zjistím že je mám připoutané podél těla k posteli. Zamračím se. Co se to do frase děje?

Něco se vedle mě začne hýbat. Thomas. Hází sebou na posteli. Nakonec se hodí do chládku. Po 10 minutách si sedne na posteli a začne se rozhlížet po místnosti.

,,Scarlett?" ironicky se na něj usměju.
,,Thomasi?" protočí oči. Pokusí se vstát, ale zjistí, že je připoutanej stejně jako já.
,,Co to do frase je?" zasměju se.
,,Přesně moje slova!" lehne si zpátky do postele.

,,Na něco jsem si vzpomněla." přiznám narovinu a doufám, že on taky.
,,Viděl jsme Theresu. A tebe." odpoví a trochu se mi uleví, že v tom nejsem sama.
,,Myslím že..."

,,Scarlett! Thomasi!" zařve Clint. Zpražím ho pohledem.
,,Zavolám Jeffa. Jsou na radě."
,,Ehm.. Nemůžeš nás předtím odpoutat?" zamyslí se.
,,Asi?" přejde ke mě a odpoutá mi jednu ruku. Následně druhou a pak mu pomůžu odpoutat Thomase.
,,Proč jsme vůbec byli připoutaní?" prohrané si vlasy.
,,Pořád jste sebou házeli a mlátili do všech. Zhodnotili jsme to jako dobrej nápad." podívám se na svá odřená zápěstí a přikývnu.
,,Jak dlouho jsme tu byli?" zase se zamyslí.
,,2 dny."  vyvalím na něj oči.
,,Já myslela že tak 3 hodiny." zavrtí hlavou. Podívám se na Toma a jako na zavolání nám zakručí v břiše.
,,Asi byste se měli jít najíst. Doprovodím vás." vyjdu z místnosti první, ale počkám venku na Toma.

Clint vstoupí do skoro prázdné jídelny a my ho následujeme.
Na večeři dostaneme guláš s rohlikem. Odpojime se od Clinta a sedneme si k našemu stolu.

,,Já tomu nerozumím. Jaktože jsme si vzpomněli? Sice jen na útržky, ale i tak... Jen se nás dotkla..." zavrtím nad tím nechápavě hlavou.
,,Nechápu to. Z toho, co jsem viděla, jsem pochopila, že jsme všichni 3 pracovali pro Tvůrce. Slyšel jsi už o Taylor?" přikývne.
,,Jako o Newtove bývalé?" ignuruju ho a pokračuji.
,,Byla to moje nejlepší kamarádka. Říkala, že jsme jako sestry. Jenže se vůbec nepodobala tomu, co o ní všichni tady říkají." oba mlčíme a přemýšlíme nad tím co jsme každý z nás viděl.

,,Clinte?! Tvoje jediná zodpovědnost byla hlídat Scar s Tomym! A ani jeden není tam kde má být!" vejde Newt s Minhem do jídelny a zaútočí na Clinta tak rychle, že si ani jeden nevšimne, že sedíme hned tady.
,,Newte! Minho!" zavolám na ně a zvednu obočí. Naznačím jim ať se uklidní. Sednou si vedle nás a divně se nás dívají.
,,Ehm? Máte něco na srdci?" zeptá se Thomas, když všichni mlčí. Mě osobně to tak vyhovuje. Aspoň se můžu v klídku najíst.

,,Pamatujete si něco?" zvednu pohled a podívám se Thomasovi do očí.
,,Jak to myslíte?" zeptám se.
,,No, oba jste pořád něco mumlali. Myslíme si že jste si vzpomínali..." zavrtím hlavou.
,,Vím, že jsem viděl svůj bývalý život, ale pamatuju si sotva střípky." řekne Tom.
,,Napodobně. Pak jsem se vzbudila připoutaná k posteli." dořeknu vyčítavě.
,,Za to se omlouvám." mávnu nad tím rukou.

,,Můžu s tebou pak mluvit?" zeptá se Newt, než však stihnu odpověď do jídelny vejde Alby a mávne na Newta.
,,Pak si tě odchytnu." pousměje se na mě a odejde s Albym pryč.

,,Takže..." začne Minho.
,,Co takže, Minho?" přimhouří na mě oči.
,,Ale nic. Měla by jsi pak najít Henryho. Zítra by jste se měli oba dva poprvý vydat do labyrintu. Teda Thomas poprvý." úšklíbnu se na něj. Čekala jsem snad ještě větší protesty na to, že jsem běžec, kvůli tomuhle incidentu, ale nic nepřišlo. Divný!