Scarlett ✔️

36.

Sbalím si do batohu jen Newtovu mikinu a cestou k bráně si vyzvednu flašku s pitím, která je nachystaná pro každýho.
Moje břicho je čím dál tím horší. Černé žilky se mi čím dál tím víc přibližují k srdci. Cestou k bráně myslím na svůj život, který jsem mohla mít. S Newtem. Bez Newta. Kdybych se nikdy nedostala do Labyrintu. S mým bratrem. Kdybych měla svoje vzpomínky. Ale co já vím, můžou být ještě horší než si dokážu představit.
Dojdu k bráně. Protlačím se dopředu. Začínám být celkem unavená, nevím jestli to vůbec zvládnu. Nemám ani sílu se usmát, když vepředu spatřím všechny mé kamarády. Měla bych být šťastná, že se dostaneme domů. Ale nejsem. Cítím se jako bych umírala.
,,Vypadáš jako smrt! Je ti dobře?" zeptá se Theresa. Hodím na ní vražedný pohled a dál se jí nevěnuju.
,,Lettie?" zatarasí mi cestu Minho.
,,Co je!?" řeknu nepříjemně.
,,Co se děje?" zavřu oči a vydechnu. Dřepnu si na zem. Minho udělá to samé a čeká na odpověď. Lidi kolem si začnou všímat, že se něco děje, ale jsou moc natěšení na únik, než aby se starali o mě.
,,Bolí to Minho. Hodně. Asi to nezvládnu!" řeknu konečně nahlas.
,,Nelituju mého rozhodnutí, ale.." přikývne a obejme mě. Chvíli si o něj opřu hlavu.
,,Lidi?" zastaví se nad náma Newt.
,,Můžeme vyrazit?" nechápe, co tady předvádíme a zdržujeme ostatní. Oba přikývnem a vstaneme. Newt nám obou podá mačetu a zas se ztratí v davu.
,,Jestli se mu rozhodneš říct pravdu, aspoň mu neříkej, že to bolelo! Řekni, že jsem to ani necítila." povím Minhovi. Chvíli hledí do davu a snaží se znovu nerozbrečet. Nakonec jen kývne.
,,A poděkuj Thomasovi, že nám našel cestu ven! A že mě zachránil.." opět jen přikývne, ale tentokrát se mi podívá do očí.
,,Slibuju, Lett." pousměju se. Jen na chvilku. Bolest se mi hned připomene a já nejsem dost silná na to předstírat.
,,Všichni za mnou a Scarlett!" zařve do davu Minho. Mávne na ně a vyběhne.
,,Naposled!" křikne za mnou, když nabere náskok, uchechnu se. Jo to má pravdu. Pro mě je to rozhodně naposled.

Vyběhnu za ním a užívám si to. Snažím si nevšímat bolesti a jen si užít čerství vzduch. Hodně běžců se stalo běžcem, aby našlo cestu ven. Já jsem si myslela totéž, ale teď zjišťuju, že to bylo něco jiného. Svoboda. Chtěla jsem se cítit svobodně. Přidám na rychlosti a upřímně se usměju. Jak řekl Minho. Naposled!

Minule nám cesta trvala dvě hodiny. Dnes 3, jelikož jsme museli dávat pozor na Rmuty. Začalo se stmívat. Vytáhla jsem si Newtovu mikinu a oblíkla si ji. To už jsme byli téměř u cíle.
,,Stát!" zašeptá Minho tak, aby ho všichni slyšeli. Oba nahlédneme za roh.
,,Lett! Kde jsou naše značky!?" přesměruju svůj pohled na zem a nikde nic. Sakra!

Rozejdeme se ke kraji, když máme jistotu, že v blízkosti není žádný Rmut.
,,To není možný!" zašoupu nohou na zemi, ale značky jsou skutečně pryč. Podívám se ustaraně na Minha a pak na Newta.
,,Co budem dělat! Na tohle nemám čas!" přeřeknu se. Rychle se podívám na Newta a opravím se: ,,Ehm, my! My na tohle nemáme čas. Rmutové tu můžou být každou chvíli!" oddechnu si. Kdy jsem pokročila k tomu, že musím lhát Newtovi!? Zatřepu nad sebou hlavou.
,,Scarlett!" zařve Theresa. Vyhledám ji, ale než ji stihnu v davu najít, pochopím její důvod volání mého jména.
,,Rmutové!" řeknu si spíš pro sebe.

Placeři se začnou bránit. Theresa přiběhne k nám s Chuckem. Podívám se na Minha. Oba seberem pár šutru a začnem házet.
Trvá nám to pouhé dvě minuty, ale i za dvě minuty se může stát hodně. Tři lidi jsou mrtví.
Pokynu Minhovi, ať postupně lidi navádí. Já zahodím batoh a stisknu v dlani mačetu. Udělám krok v před, ale někdo mě chytne za ruku. Nejdřív si myslím, že je to Newt, který se mě snaží zadržet, ale je to Minho.
,,Promiň, možná umíráš, ale nemusíš jít smrti naproti!" trhne se mnou silou do zadu. Snažím se to vyrovnat, proto udělám jeden krok vzad, druhý a poslední. Pak už jen padám. Zavřu oči a čekám náraz. Sice doufáme, že je to cesta ven, ale člověk nikdy neví.

Dopadnu na něčeho měkkého? Sama nevím co to je. Navíc všude je tma.
Vyškrábu se na nohy a zanadávám na Minhův účet: ,,Frasák jeden!" podívám se nahoru, ale nic nevidím. Za chvíli dopadne další člověk.
,,Scarlett!?" pomůžu mu vstát. Podle hlasu a velikosti vím, že je to Chucky. Obejmu ho a spolu čekáme na ostatní.
,,Vyšlo to!" přikývnu. Sice to nemůže vidět, ale víc ode mě nemůže čekat. Jsem ráda, že vůbec stojím na nohách.

Postupně k nám přibude dalších 15 lidí. Jako poslední dopadnou naráz Minho s Newtem.
Pokračujeme dál do chodby, která je tu jako jediná a není kam jinam jít.
Dojdeme ke... skluzavce? Co je to za lidi!? Sjedu po ní první. Dole je jen další chodba. Křiknu na ně, že můžou jet dolů a sama pokračuju dál. Najednou se předemnou objeví zelená obrazovka s klávesnicí.
,,Co to je za vtipy!? Už chci čistý oblečení a voňavou postel!" zanadává vedle mě Minho. Newt mu udělí menší pohlavek a stoupne si vedle mě z druhé strany.
Kliknu na klávesnici a na obrazovce se začne psát.
3 jména proměnných?

,,Co to frase je!?" bouchnu do obrazovky.
,,Hej, klid!" položí mi na rameno ruku Theresa.
,,Jak jsi vůbec myslel to, že Scarlett umírá?" vytáhne Newt na Minha. Zavrtím hlavou.
,,Můžete se soustředit!" okřiknu je.
,,Ale já se soustředím!" obraňuje se Newt.
,,Na důležitý věci, Newte!" otočím se na něj.
,,Však!" rozhodí rukama. Nadechnu se a otočím se zpět. Pak se ale otočím zpátky na Newta a něco mi dojde.
,,Co?" nechápe můj zvláštní přemýšlivý pohled.
,,Když se nás Tessa dotkla a vraceli se miv zpomínky, jedna byla s Taylor a já jí vysvětlovala, že jí do Labyrintu posílají jako proměnnou. Moje jiné minulé já použilo přesně tohle slovo!" vysvětlím.
,,Jo, ale to moc nedopadlo. Něříkala jsi náhodou, že tě poslali, aby jí nahradili, protože nesplnila co měla?" ozve se Newt. Přikývnu a začnu psát.
Thomas
Theresa
Scarlett

,,Špatně!?" řeknu nahlas.
,,Možná to jsou vaše originální jména!" navrhne Minho. Přikývnu a znovu začnu psát.

Stephan
DeeDee
Mia

,,Dělají si srandu!? Zase blbě!?" znovu bouchnu do obrazovky. Zavřu oči a začnu přemýšlet. Po chvíli je otevřu a začnu psát nanovo.

Thomas
Theresa
Taylor

,,Správně!" zaraduje se Minho a plácne si se mnou.
Obazovka se zasune i s klávesnicí a pootevřou se za nimi dveře. Pousměju se. Nechám Minha projít prvního. Otevře dveře dokořán a vstoupí do osvětlené bílé chodby.