Scarlett ✔️

8.

Když druhý den ráno procitnu, rozhlednu se po místnosti.
Jediné, co se změnilo je, že na židli vedle mé postele, už víc neseděl Jeff, ale Clint.

,,Bré ráno." řeknu rozespale.
,,Spíš odpoledne, ale čert to vem." uchechtne se. Vyvalím na něj oči
,,Proč mě nikdo nevzbudil?!" už vstávám z postele, když se ozvou moje záda a já si zase rychle zpátky sednu na postel.
,,Ukaž podívám se na tvoje záda." vstane ze židle. Opatrně mi vyhrne triko a pomalu začnerozmotávat obvaz, který následně skončí v koši.
,,Hmm..." vydá ze sebe. Otočím se na místě a nadzvednu obočí.
,,Jaký hmm?" neodpoví, místo toho se vydá ke skříňce s léky. Chvíli se v ní přehrabuje, ale pak zřejmě najde to, co hledal a teď se nanovo začne přehrabovat v šuplíku. Vyndá z něj nový obvaz a náplast.

Když má nejspíš vše, přejde zpátky ke mě. Následně všechno, co v ruce drží položí vedle mě na postel a chytne mě za ramena, any mě mohl natočil, tak abych k němu seděla opět zády.
,,Odpovíš mi?" připomenu svou předchozí otázku už s trochou nervozity v hlase.
,,Vzhledem k tomu, že můžeš bez problémů chodit.." uchechtnu se a skočím mudo řeči.
,,Bez problémů?" vysvětlím, co mě tolik pobavilo.
,,Dobře, tak tedy, skoro bez problémů. Shodli jsme se s Jeffem, že to žebro zlomený nemáš, pouze náražený a to ti způsobuje asi největší bolest," odmlčí se, když mi něco začne patlat na záda.
,,Au... Štípe to!" zamračím se, i když mě nemůže vidět.
,,To znamená, že to působí! Tvé rány na zádech už se zacelili a tohle ti pomůže trochu od bolesti. Teď to musí trochu uschnout, pak ti to jen převážu a budeš volná... Jo a abych nezapomněl! Na. Tohle ber pouze ráno v 7 a ve 3 odpoledne. " vtiskne mi do dlaně krabičku s prášky.
,,Dobře." schovám si krabičku do kapsy.
,,Další a poslední věc. Jeff nadiktoval Pánvičkovi potraviny, které můžeš, aby se ti zase neudělalo zle, kvůli tomu jak je tvoje tělo oslabený." stáhnu obočí.
,,A kde vůbec je? Měl by tu přece být, ne?" přikývne. Nevím jestli na znamení, že mám pravdu a nebo, že je to dobrá otázka.
,,Kápové mají zasedání už od rána a řeší tam, co udělají s Gallym. Vědí, že to udělal on a chtějí slyšet jeho verzi. Myslím, že tvoji budou chtít znát taky a navíc tě budou chtít vyslechnout i kvůli tomu, co všechno víš, takže to mají dvě mouchy jednou ranou." povzdechnu si. Clint mi obváže obvaz kolem hrudníku jak slíbil.
,,Měla by ses jít najíst, než si tě zavolají." kývnu a vydám se ke dveřím. Ještě se, ale otočím, než sáhnu na kliku.
,,Díky Clinte." jen se na mě vřele usmál a začne stlát mou postel.

Zamířím si to rovnou do kuchyně. Nikdo v jídelně není. Avšak co mě překvapí je rámus, který vychází z kuchyně. Pomalu tam dojdu a tiše otevřu dveře. U lednice někdo stojí a hledá něco k snědku.
,,Bene?" rychlostí blesku zavře lednici, jenže se tím praští zároveň do hlavy, za kterou se hned chytne oběma rukama. Vybuchnu smíchy až se musím chytit za břicho.
,,Do frase! Já se lekl, že jsi Pánvička." oddělá ruce z čela.
,,Promiň," vysoukám ze sebe, když se přestanu smát.
,,Šla jsem si jen pro jídlo." dojdu k němu blíž a opatrně mu skloním hlavu, abych se mu mohla podívat na bouli, co se mu tam začne pomalu rýsovat. Samozřejmě v tu chvíli do kuchyně vejde Newt a když nás vidí jak moc blízko si jsme, tak se na nás zamračí.
,,Co se to tu děje?!" trochu odstoupím od Bena.
,,Co by? Ben se praštil do hlavy, tak se dívám jestli mu neteče krev. Nedělej z komára velblouda." Newt na nás přimhouří oči.
,,A co jste tu vůbec dělali?" založím si ruce na hrudi.
,,To má být jako výslech? Co se dá asi dělat v kuchyni!?" zamračím se na něj.
,,Bene jdi s tím na marodku jestli tě to bolí nebo ne, ale chci mluvit se Scarlett osamotě." řekl směrem k Benovi, ale celou dobu se mi dívá přísně do očí.
,,Taak faaajn." při odchodu se na mě ještě rychle podívá a usměje se na mě, já se ale soustředím na Newta. Hned co Ben vypadne Newt spustí.
,,To snad nemyslíš vážně?! Pravidla platí i pro tebe! Takže to ber trochu vážně!" to si snad ze mě dělá srandu.
,,O co ti sakra jde!? Jen jsem se přišla najíst! To se jako už do konce života nesmím bavit s žádným klukem, protože si hned myslíš, že ho balím?!" udělá krok vpřed.
,,Nechci, aby jsi mu zblbla hlavu!" taky udělám krok v před.
,,Jen. Jsem. Se. Koukala. Na. Jeho ránu sakra!" oddělila jsem všechny slova, aby mě dobře pochopil.
,,A jen aby bylo jasno. Dělám na ošetřovně, takže to budu dělat často." už se nadechuje, na další příval výčitek, když oba uslyšíme obrovskou ránu. Oba vyběhneme z kuchyně i ze Dvora až na samotný Plac.