Scarlett ✔️

22.

Dám si načas než dojdu k mapovacímu bunkru. Zabuším na dveře aby mě dobře slyšeli. Když mi nikdo ani po 2minutách neotevře, prostě vejdu dovnitř, ale daleko se nedostanu, protože v tu samou chvíli vyjde Minho.

Ustoupím o dva kroky do zadu a na svou obranu si založím ruce.
,,Ehhh, Lettie."
,,Je tu Newt?" zeptám se zostra.
,,No, je. Hej Newte! je tu Scarlett, asi s tebou chce mluvit." než to Minho dořekne, Newt stojí vedle něj. Podívám se na něj.
,,Alby se probral a chce s tebou mluvit." otočím se na Minha.
,,A ty půjdeš se mnou a vrátíš mi moje věci, který zůstali v ty chatce, kde jsi mi dal běžecký věci." ani nečekám na jeho odpověď a vydám se k té chatce sama. Minho mě po pár metrech dožene.

,,Omlouvám se." vypadne z něj jakmile odemkne zámek od chatky. Podívá se mi do očí. Ani jeden neuhne, ale ani jeden z nás nepromluví.
,,Snad nečekáš, že ti odpustím, jenom proto že jsi se omluvil." promluvím první.
,,Ne, nečekám, ale chci aby jsi mi dala šanci, abych ti to vynahradil." podá mi moje oblečení, které si převezmu.
,,Dělej si co chceš." otočím se a odejdu pryč.

***

Dojdu zpátky na ošetřovnu. Dělám všechno možné abych tuhle chvíli oddálila v naději, že už tu Newt nebude.

Vejdu dovnitř se zrakem přišpendleným k podlaze, že si ani v první chvíli neuvědomím, že je tu naprosté ticho. Zvednu zrak a zjistím, že na mě hledí 3 páry očí.

,,Promiňte, hned odejdu." otočím se na odchod, ale Albyho slova mě zastaví.
,,Ne, chci s tebou mluvit." dojdu k jeho posteli a zvednu obočí, aby mluvil.
,,O samotě." ohlédne se po Jeffovi a Newtovi.
,,Ale..." začne protestovat Newt. Hodím po něm naštvanej pohled, ale je mu to jedno, Alby ho však vyhodí sám.
,,Newte, nech nás o samotě!" zavrčí na něj. Chvíli se propalujou pohledem, až nakonec Newt v doprovodu Jeffa opustí místnost.
,,Gally měl pravdu. Při přeměně se mi vybavili střípky minulosti. Vzpomínky před labyrintem, viděl jsem tě. I toho nového bažanta, o kterým Newt mluvil."
,,Alby, já..." zastaví mě rukou.
,,Já vím, co mi chceš říct, že si na to nevzpomínáš a teď jsi někdo jiný..." zakroutím hlavou.
,,Ne, vlastně jsem ti chtěla říct, že máš pravdu. Nedávno se mi vybavili nějaké vzpomínky, myslím že jsem spolupracovala s Tvůrci." udiveně se na mě podívá.
,,Takže jsi špeh." protočím oči.
,,Ne, myslím že mě sem poslali, protože jsem něco udělala, něco čím jsem vám chtěla pomoct, ale nejsem si jistá co to bylo. Taky mám takovej pocit, že labyrint není nějaká forma trestu. Myslím, že tam venku je něco mnohem horšího a my to máme vyřešit." povzdechne si.
,,Chápeš, že nemám nejmenší tušení o čem mluvíš." přikývnu.
,,Vím co Gally udělal. Nebylo to správné. Budeme to muset ještě probrat co s ním uděláme. Nicméně, budu si na tebe dávat pozor." opět přikývnu. Nemám co na to říct.
,,Můžeš jít." otočím se a vyjdu na chodbu. Jeff se protáhne kolem mě a zabouchne dveře. Opřu se o zeď a svezu se až dolů na podlahu. Prohrábnu si vlasy a čelo si položím na kolena.

,,Hej, jsi v pohodě?" vím, že je to Newt.
,,Nech mě být. Jdi pryč." dotkne se mé ruky.
,,Nikam nejdu, dokud mi neřekneš co se stalo." zvednu hlavu.
,,Fajn, tak půjdu já." zvednu se ze země rychlostí blesku a vydám se po schodech dolů.
,,Scarlett, počkej!" dělám, že ho neslyším a jdu dál. Chytne mě za ruku a otočí mě čelem k němu.
,,Hele, já vím že jsem udělal chybu, ale to co jsem ti předtím řekl je pořád pravda, mám tě hodně rád a nemohl bych tě nenávidět." vytrhnu se mu.
,,Já tě ale nenávidět můžu." ani se už nesnažím utéct, vím že by to nemělo smysl.
,,Řekni mi co mám udělat? Řekni mi jak to napravit?" rozmáchnu rukama.
,,Nic. Nemůžeš udělat nic. Newte, ty jsi mi lhal. Od prvního dne co jsem přijela, jste mi nikdo z vás nevěřil. Máš pravdu taky tě nemůžu nenávidět, protože někde hluboko uvnitř vím, že jsi to udělal aby jsi mě ochránil, jenže Newte já nepotřebuju ochraňovat. Akorát jsem si myslela, že už začínám bláznit." chytne mě za ruku.
,,Co tím chceš říct?" povzdechnu si.
,,Odpouštím vám." usměje se, ,,Ale už vám nemůžu věřit." vyprostím svojí ruku a rozejdu se pryč a on se mě nesnaží zastavit.
***
Sedím u Henryho, zrovna když se konečně probere.

,,Hej, jak ti je?" porozhlédne se po místnosti, než se jeho oči zastaví na mě.
,,Scarlett." zvedne ruku a pohladí mě po tváři. Usměju se.
,,Tvůj obličej." zašeptá. Mávnu nad tím.
,,Skoro to nejde vidět. O mě se nestarej, co ty? Jak ti teda je?" položí si ruce zpátky do klína.
,,Dobře? Ty jsi tu meďák, ne já." ušklíbu se.
,,Nejsem superman, abych věděla jak se cítíš," usměje se taky, ,,Fyzicky jsi v pohodě. Ránu jsme ti zašili. Pár dnů tu ale stavíš, než se vrátíš do labyrintu."
,,To ale znamená, že mě tady budeš muset zabavit." chvíli mlčím.
,,Díky že jsi mě zachránil." mávne nad tím rukou.
,,Říkal jsem si, že jsi tady nějak často a že tady musíš mít nějakej spešl servis. Chtěl jsem to zkusit taky." drbnu ho do ramene.
,,Kecko. Dojdu ti pro léky na bolest." přikývne.

Vyjdu ze dveří a vstoupím okamžitě do dalších. Alby spí a Jeff tu není. Otevřu skříňku s lékama a hledám krabičku s práškama na bolest.

Vyjdu ze dveří zrovna, když po schodech vyleze Gally. Díváme se z očí do očí. Rozeběhnu se do pokoje, kde leží Henry, jenže mě Gally popadne v pase a rukou mi přikryje ústa. Znemožní mi dýchat, snažím se vzpírat, ale začne se mi černat před očima.
,,Poslední věc, kterou udělám než mě vyženou, bude že je zachráním před tebou a Th..." uslyším jak mi šeptá do ucha. Pak ale omdlím.