Scarlett ✔️

14.

Když už konečně začínám usínat, někdo mi přiloží ruku na pusu. Otevřu oči a začnu sebou házet. Ale poté co si moje oči přivyknou tmě, rozpoznám siluletu Newta.
Oddělá svou dlaň a já se posadím. Jakmile tak ale udělám praštím ho co největší silou do ramene.

,,Au!" tentokrát přiložím dlaň na jeho ústa já, aby se neprobudil Alby, který ležel hned vedle, a nenašel mě tu s Newtem v takovém rozpoložení.
,,Co tady sakra děláš, Newte?! Copak si se úplně zbláznil?" zamračím se na něj.

Nic na to neřekne, zvedne moje nohy do vzduchu a posadí na mojí postel. Moje nohy položí do jeho klína a dělá jakoby jsem před chvílí nic neřekla.
,,Odpovíš mi sakra?!" pokusím se znovu.
,,Na stolku máš prášek s vodou. Na záda, protože jak už jsem si všiml. Vůbec je nebereš." ani jsem si večer nevšimla, že se tu vůbec nějaký stolek nachází.
,,Díky." šeptnu směrem k němu a nakloním se pro prášek, který následně zapiju a sklenku položím zpátky.
,,A proč si mi ho nedal až ráno? Nebo na večeři?" podívá se mi zpříma do očí.
,,Chtěl jsem. Ale až dojíš. Jenže pak. Pak jsi odešla." sklopím hlavu. ,,Stalo se snad něco?" zeptá se a já nad tím pouze mávnu rukou.
,,Zase jsem se chytla s Albym. Takže klasika. Mám takovej dojem, že mě úplně nemusí, i když mi před dvěma dny tvrdil opak." ani jeden z nás nepřerušuje oční kontakt.
,,On za tebou byl? Co chtěl?" protočím nad tím očima.
,,Vysvětloval mi, proč po mě chtěl abych lhala. A něco o Gallyho přeměně. Spěchala jsem, tak to šlo jedním uchem dovnitř, druhým ven." převyprávím ve zkratce.
,,Přeměna znamená to, že když tě uštkne rmut a dostaneš včas protijed, projdeš proměnou. Velice bolestivé. Ti co proměnu přežili si vzpomněli na pár vzpomínek z doby před labyrintem. Nic užitečného. No a časem zmagořili. Jako například Gally." chvíli mlčím. Potřebuju se nad tím zamyslet.
,,Kam jsi vlastně tak spěchala, že jsi neposlouchala velkého vůdce?" pokárá mě Newt.
,,Za jedním blbcem, který se opil v lese za bílého dne uprostřed lijáku. Měla jsem o něj starost a nikdo nevypadal na to, že by se po něm sháněl." mávnu nad tím.
,,Měla jsi o mě strach?" opět na něj přimhouřím oči, abych zjistila jestli svou otázku myslí vážně.
,,No že váháš. Vlastně se cítím celkem provinile, že za to můžu z velké části já. Navíc mám omezený seznam přátel. Nemůžu si dovolit tě ztratit." usměju se na něj.
,,Scar. Nemůžeš za to. Měla jsi právo to vědět." posunu se níž a lehnu si zpátky na polštář. Zírám do stropu a přemýšlím.
,,Ještě jsi mi neřekla proč jsi se s Albym tak pohádala." zívnu.
,,Má pocit, že porušuju pravidla. To jak jsem ti dala tu pusu na tvář. Alby si to vzal po svým. Řekl mi aby jsem šla spát, jak na táboře." zavřu oči a zasměju se, vlastně nemám páru jak to na táboře chodí.
,,Dobrou Scar." zvedne moje nohy a stoupne si. Opatrně je položí zpátky.
,,Už jsem ti říkala, aby jsi mi neříkal Scar." zasměje se. Pak usnu.
***
Ráno se probudím s otevíráním brán. Vyjdu ven z pokoje a mířím rovnou na snídani.
,,Tak co tam máš?" křiknu na Pánvičku.
,,Dobrou zprávu. Jeff říkal, že už zase můžeš normálně jíst." rozběhnu se za ním a obejmu ho.
,,Díky. Díky. Díky. Já tě asi miluju." někdo se za mnou zasměje.
,,To bych tady asi úplně neříkal. Jestli nechceš strávit další noc v díře. Ale budu dělat, že jsem nic neslyšel, jinak bych to musel říct Albymu nebo tě sám potrestat." ušklíbne se na mě Newt, když se na něj otočím.
Rozeběhnu se k němu a obejmu ho obdobně jako Pánvičku. Obejme mě nazpět.
***
Než se stihnu vzpamatovat. Jdeme s Newtem z večeře, ale Newt nezastaví u svého pokoje, ale pokračuje až k mému.

,,Mám takový nápad. Aby jsme se líp poznali." kývnu na něj a vejdu do svého pokoje a on mě následuje.
,,Zahrajeme si tu hru, co jste hráli s Chuckem, ale s rozdílem, že vždycky večer se každý z nás dvou může zeptat na jednu otázku. Pravidla jsou stejný." zauvažuju nad tím.
,,Tak fajn. Začni." sednu si na postel a Newt se opře o futra dveří.
,,Hm. Co jsi si o mě myslela, když si mě poprvé viděla v kleci?" jakoby ho to zajímalo už delší dobu.
,,Že jsi až moc hezkej. Byla jsem na smrt vyděšená, i tak mě tohle napadlo jako první."
,,Jsi na řadě, Scar." z jeho hlasu nic nejde poznat. Jestli jsem ho překvapila nebo to snad čekal? To se asi nedozvím.
,,Proč mi pořád Scar, i když víš, že mi to vadí." řeknu první věc co mě napadne.
,,Protože se mi to líbí. V překladu to znamená Jizva. Něco čeho se už nezbavíš. Máš ji napořád. Tak moc tě mám rád." usměju se na něj.
,,Dobrou Scarlett." zavře za sebou dveře a já ulehám do postele. Do pár minut usínám. Až překvapivě rychle.
***

Uběhnou dva týdny. Dohromady tu obývám odhadem něco přes tři týdny. Do týdne by se tu měl objevit novej baža a já se zbavím postu nováčka. Věřte mi, že velice ráda.

Nic moc se tu nestalo. Byla už to taková rutina, na kterou jsem si už zvykla.
S Newtem jsme se hodně sblížili. Opravdu každý večer ke mě přišel s novou otázkou. Byla to jediná doba, kdy jsme se za celej den viděli. Když nepočítám snídaně, obědy a večeře, kde jsme se sotva míjeli. Minho byl další z mých bližších přátel. Dělali jsme si ze sebe navzájem sranda a tím zároveň bavili i ostatní, kteří aspoň na chvíli opustili svou chmurnou náladu. Chuck? Ten malej frasák se mi dostal pod kůži asi nejvíc. Ten kluk na chvíli nezavře pusu. Ukradne si každou mou volnou chvíli. Nevím jak to dělá, ale vždy se objeví a následně zmizí jak pára nad hrncem. Všichni jsme byli spokojení, tedy do doby než mě toho rána zastavil Minho.

,,Scarlett! Zlato!" zastavím se v pohybu a porozhlédnu se po okolí, abych zjistila, kdo mě volá.
,,Co je, Minho?" zvednu na něj koutky.
,,Potřebuju od tebe obrovskou laskavost. Alby tvrdí, že je zbytečný se ptát, protože nejspíš odmítneš, na což máš úplný právo. Hlavně tě nechci do ničeho nutit..." zastavím ho, když začne mlít pátý přes devátý.
,,K věci Minho!" podrbe se na zátylku a chvíli mu trvá než ze sebe něco řekne.

,,Zatím to ví jenom Alby, ale zkrátka včera jsme s Henrym našli mrtvýho rmuta. Myslíme si, že by ho měl prohlídnout nějakej Meďák. Vzhledem k tomu, že jsi holka si myslíme, že by jsi si mohla všimnout jiných věci než Jeff s Clintem. Jen tě chci ujistit, že kdyby jsi na to náhodou kývla, tak..."
,,Dobře, udělám to." zkousnu si ret. To místo mě stále děsí, ale jestli tím můžu pomoct ostatním udělám to.
,,Cože?! Myslíš to vážně?" nemůže uvěřit mým slovům a navíc, že to šlo celkem rychle.
,,Jo, budeš tam ty. Nikdo jinej nezná tak dobře labyrint. Věřím ti. "