Scarlett ✔️

7.

,,Tome, já to musím udělat!" řeknu tiše.
,,Scarlett, prosím! Já o tebe nemůžu přijít. Jestli to uděláš tak tě zabijou nebo tě pošlou jako náhradu za Taylor do Labyrintu!" přemluvá mě zoufale můj bratr.
,,Promiň, ale jde o našeho kamaráda." pokouším se mu dál vysvětlovat.
,,Já to vím. Sakra! Tohle se nemělo nikdy stát." zanadává.
***
První, co cítím je neskutečná bolest v celém mém těle. Pomalu otevřu oči. V pokoji je šero, buď je brzy ráno nebo se začíná stmívat. Pokusím se vstát, ale to už mě něčí ruce zase zatlačí něžně zpátky na postel.
,,Clinte zajdi pro Albyho a Newta, chtěli dát vědět, až se probere." chvíli na to slyším otevření a zavření dveří.
,,Viděl jsi to?" zachraptím, vůbec to nezní jako můj hlas. Chvíli přemýšlí, ale pak kývne.
,,Kdo ti to udělal?" zeptá se opatrně.
,,Ví to Alby s Newtem?" odpovím na otázku otázkou. Chvíli zaváhá, ale nakonec opět přikývne. Jen si povzdechnu a zadívám se na dřevěný strop nade mnou. Do očí se mi nahrnou slzy. Gally mě zabije!

Když se dveře opět otevřou Jeff vstane a odejde z pokoje. Vím ale že v místnosti nejsem z daleka sama.
,,Scarlett..." podívám se Albymu do očí a tím ho umlčím.
,,Proč si nic neřekla?" zeptá se. Podívám se za něj, ale nikde nevidím Newta, naštěstí!
,,Nic to není." řeknu bez emocí a svůj pohled opět vrátím na strop, abych zahnala slzy bolesti.
,,Scarlett, když mi neřekneš pravdu nemůžu ti nijak pomoct." neotočím se na něj a prostě odpovím.
,,Není s čím. Jsem v pohodě!" asi pochopí, že ze mě nic nedostane, a tak odejde. Do místnosti se vrátí Jeff s Clintem a každý se posadí na židličku, na obouch stranách mé postele. Naštěstí se mě na nic už ani jeden neptá. V pokoji je naprosté ticho a to zapříčiní to, že zase usnu.
***
Když se po druhé za tento den vzbudím, jsem v místnosti sama. Po dlouhém opětovném zírání do stropu zbystřím, když někdo pootevře dveře do pokoje. Automaticky zavřu oči a zatajím dech.
,,Newte! Stůj!" sykne na něj Alby.
,,Co?!" trochu pootevřu oči a zahlídnu Newtův rozčílený výraz, před tím než se otočí na Albyho.
,,Znáš pravidla!" Newtovi poklesnou ramena.
,,Ale tím, že za ní jdu jako za kamarádkou, žádná pravidla neporušuju!" Alby na něj přimhouří oči.
,,Prostě mám pocit, že nám neříká všechno a navíc je to holka! Co když je jako Taylor!? Chce být třeba zajímavá!" založí si Alby ruce na hrudi. Ten mě asi moc nemusí, když si o mě myslí tohle.
,,Jo, tají nám akorát to, kdo ji to udělal!" zvýší Newt na Albyho hlas.
,,Mohla si to udělat sama! Gally se možná úplně nemýlí!" Newt se uchechtne.
,,To nemyslíš vážně!" brání mě.
,,Prostě to nech být, Newte!" ukončil konverzaci Alby a odejde. Newt zavře dveře a po chvíli zaslechnu vzdalující kroky.

Vstanu z postele. Už tady toho mám dost. Dojdu ke skřínce s léky a vytáhnu ty proti bolesti. Vezmu si jich asi 10 a dám si je do kapsy u mikiny. Vyjdu z marodky a dojdu až do jídelny. Přesněji do kuchyně.
,,Scarlett? Co tady děláš? Slyšel jsem, co se stalo!" ignoruju ho a přejdu ke skřínce, kde schovávají Gallyho driják. Aspoň na něco je dobrej. Popadne jednu zavařovačku a otočím se na Pánvičku
,,Vlastně jsem si to udělala sama! Abych byla zajímavá, víš jak." projdu kolem něj a vyrazím pryč z jídelny. Ze Dvora. Až do lesa.
Když dojdu k velké kamenné zdi. Sednu si na zem a začnu přemýšlet nad tím, co Alby řekl. Když v tom my to dojde. Taylor. Mluvil o ní Thomas v mém snu. Možná to nebyl jenom sen! Třeba se to vážně stalo. Vstanu a rozhodnu se jít zjistit, kdo je ta Taylor.
,,Neříkal jsem ti, co se stane, když to někomu řekneš!?" zeptá se arogantně, kdo jiný než Gally. Přijde až ke mě a podkopne mi nohy.
,,Já to, ale nikomu neřekla!" rozmáchne ruku, aby mi vrazil facku a já automaticky zavřu oči, ale žádná facka nepřijde. Otevřu oči a přede mou je Minho, ketrý prakticky klečí na Gallym. Vedle něj stojí Newt, který přejde ke mě.
,,Jsi v pohodě?" zeptá se mě, když mi pomůže vstát ze země. Jen přikývnu. Newt mě pustí a přejde k Minhovi, který se už stihl postavit i s Gallym v pořádném sevření, tak aby mu nemohl zdehnout.
,,Dej ho do Díry a svolej radu!" rozhodne Newt a všichni tři se rozjedou pryč, ale já Newta zatáhnu za ruku a tím ho zastavím. Otočí se na mě a zvedne obočí.
,,Jak jste mě našli?" zeptám se.
,,Potom, co jsi předvedla v kuchyni za mnou přišel Pánvička. Byl jsem zrovna s Minhem, kterej se vrátil z Labyrintu. Pánvička nám řekl, že jsi šla někam do lesa s Gallyho drijákem a pak jsme tě našli. Co jsi sem vůbec šla dělat?" zvedne znovu obočí a čeká na moji odpověď. Sklopím pohled a sáhnu rukou do kapsy, jestli mi náhodou prášky nevypadly. Newt si toho všimne, proto mi sáhne bez zeptání do kapsy a vytáhne je. Chvíli si je zkoumavě prohlíží a snaží se najít spojitost. V momentě, kdy mu to dojde se zamračí, odhodí prášky a rozejde se rychlou chůzi pryč.
,,Newte! " křiknu něj, ale on dál pokračuje. Doběhnu ho.
,,Co je!?" zeptám se na špatnou otázku. Dojde mi to hned jak se na mě prudce otočí až skoro spadnu na zem, ale ani se nehnu, tím pádem nás dělí sotva pár centimetrů.
,,Co je?! Vážně se mě na to ptáš?! Chtěla jsi se zabít! " zamračím se na něj a založím si ruce na hrudi.
,,To není pravda! A co se vůbec staráš!? Může ti to být jedno! Stejně mě tu nikdo nechce!" vychrlím na něj.
,,Jo to máš pravdu!" taky si založí ruce na hrudi.
,,Fajn!" obejdu ho a odcházím pryč.
,, Fajn!" zaslechnu zasebou, ale ognoruju ho a namířím si to na marodku. Furt nemám, kde spát, protože mi tady nikdo nebyl schopnej pověsit tu blbou síť a musela jsem spát u Newta, ale dneska už ani náhodou!

Když dojdu na marodku, zakručí mi v břiše a já si uvědomím, že jsem už dlouho nic nepozřela, takže změním směr do kuchyně, kde bohužel narazím i na Newta s Minhem a Panvičkou.
,,Čau Panvičko. Nezbylo ti něco z večeře?" řeknu už klidným hlasem. Nijak se nevyjadřuje k tomu incidentu předtím a jen se na mě usměje. Za to mu jsem vděčná.
,,Pro tebe vždycky!" pousměju se, ale jen na chvíli.
,,Díky." poděkuju a vezmu si od něj talíř s rizotem.

Ti tři se o něčem dál baví, ale já se do jejich debaty nezapojuju. Občas se podívám směrem k Newtovi, který když už se na mě pár krát podívá, propaluje mě pohledem, jako by mě chtěl zabít osobně.
Po asi 20 minutách, když mám snězenou půlku svoji porce, protože se v ní nimrám, do kuchyně přiřítí Jeff.
,,Čau kluci neviděli jste Sca... tady jsi!" zvednu na něj obočí. Změří si mě pohledem. Nakonec vezme kbelík a podá mi ho.
,,A co s tím mám jako dělat?" zeptám se nechápavě.
,,Počk..." v tu chvíli ze sebe vyklopím celý obsah mého žaludku.
,,Co to s ní je?" zeptá se někdo z těch tří starostlivě. Najednou jsem tak vyčerpaná, že ani nepoznám hlas, který promluvil.
,,Má otravu krve. Bude mít teď hold dietu. Jen potraviny, které ji povolím!"  v tu chvíli začnu zvracet nanovo.
,,Asi karma děvče! Měla jsi kápnout božskou." spražím Jeffa pohledem a kbelík dám bokem.
,,Myslím, že už dobrý." vezme kbelík a někam ho odnese. Upřímně je mi jedno kam.
,,Ale já tady umřu hlady." zakňučím.
,,Panvičko dej ji na cestu prosím suchej rohlík." požádá.
,,Jako vážně?!" všichni se začnou smát.
,,Jo vážně! " vytrhnu Pánvičkovi rohlík z ruky a nasupeně odejdu z jídelny následovaná Jeffem. Dojdeme až na marodku a tam si lehnu do postele a otočím se na bok. Na druhou stranu než sedí Jeff, samozřejmě, a po pár minutách usnu.