Scarlett ✔️

29.

,,Henry!" zavolám na něj, když ho spatřím na Place. Hledám ho už delší dobu, ale předtím jsem se stihla ještě převlíct.
,,Oh, Scar, jsi v pořádku? Slyšel jsem, že jsi už z marodky." zašklebím se.
,,Tak zaprvý jestli je ti život drahý, už nikdy mi neříkej Scar a zadruhý jo! Minho říkal že zítra jdem spolu poprvý do labyrintu?" řeknu to spíš jako otázku, abych se ujistila, že je to pravda.
,,Jasně, málem jsem zapomněl, Scarlett!" zasměju se.
,,Takže v kolik musím vstávat? Co si mám ..." nedořeknu větu, protože v dálce zahlídnu Thomase.
,,Ehm promluvíme si ještě u večeře, jo?" rozeběhnu si jeho směrem.

,,Tome?" otočí se a počká na mě.
,,Hmm? Právě jdu za Minhem pro běžecký věci na zítra, ať se nemusíme ráno zdržovat."
,,Doprovodím tě." rozejdem se a já začnu hovořit.
,,Pamatuješ si tu chvíli před tím než jsme oba odpadli? S tím vzkazem?" zastavíme se těsně před lesíkem.
,,Úplně jsem na to zapomněl! Co se na něm psalo?" rozhlédnu se kolem jestli nás někdo neposlouchá.
,,Ona je poslední. Theresa. Navíc spadla klec, už zřejmě nikdy nepřijede nahoru a bez zásob vydržíme možná pár týdnů, ale co pak? Podle mě přišel čas na to, aby jsme našli cestu ven. Podle mě to Tvůrci chtějí. Proč jinak by je 3 roky drželi na tomhle místě kdyby nás chtěli zabít?" přikývne.
,,Asi máš pravdu. Podle mě měl i Alby pravdu Tvůrci nás nechtějí zabít, máme tu nějaký úkol, jenže nevíme jaký. Ani nevíme jestli jenom naší přítomností Tvůrcům nepomáháme. Co by se stalo, kdyby jsme tu nebyli nebo nás zavřeli do kopky. Chápeš kam tím mířím?" zamyslím se.
,,Nejspíš máš pravdu. Víš jak jsem ti říkala o Taylor a o tom..."
,,A o čem?" zeptá se za mými zády Pánvička. Otočím se.
,,Pánvičko, ahoj." usměju se. Zamračí se.
,,Scarlett? Víš že tě mám rád, ale musíš mi říct pravdu!" podívám se na Toma. Zavrtí hlavou.
,,Promiň, ale nemůžu ti to říct." stojím si za svým.
,,Taky se omlouvám." zvednu obočí.
,,Ale musíš jít se mnou." popadne mě za ruku a začne mě táhnout do lesa.
,,Pánvičko? Co to děláš!?" neodpovídá. Zastaví se před mapovacím bunkrem a zaklepe na dveře. Vyleze z něj Minho.
,,Pánvičko? Scarlett? Co se děje?"
,,Ať jde ven Alby s Newtem." vzdychnu. Jen ne Newt.
,,Co se to tady do frase děje?" vyjde ven Alby a za ním Newt, který se zatváří zmateně hned, co mě spatří.
,,Zaslechl jsem Scarlett jak si povídá s Thomasem o Taylor. Podle mě si na něco vzpomněla a neřekla nám to." všichni se na mě podívají. Zkousnu si ret a snažím se vymyslet, co řeknu. Mimho měl pravdu, moje výmluvy stojí za nic.
,,Scarlett?" pobídne mě Alby a na zlomek vteřiny se zadívám do země.
,,Vzpomněla jsem si na pár věcí, ale byli to vážně jen střípky jak jsem vám už řikala. Bylo to z mého dětství a .."
,,A...?" napadne mě geniální nápad.
,,Mám takový pocit, že s Thomasem máme mapu jak se dostat z labyrintu. Myslím, že ji měla i Taylor, zahlídla jsem ji ve svých vzpomínkách, ale museli ji nahradit. Myslím že Thomas s Theresou jsem měli jet, ale já mám nahradit Taylor." vypadáto, že jsem všechny přesvědčila. Kromně Newta. Ví, že neříkám zdaleka všechno.
,,A proč si nám to nechtěla říct?" zvedne obočí Alby.
,,Okey, fajn, pravda je, že jsem se tak před hodinou probrala z dvoudenního komatu a chtěla jsem to nejdřív probrat s Thomasem, s mým bratrem, který to prožil taky. Jestli si taky něco nepamatuje." Alby na mě kývne.
,,Musíme přijít na to, jak dostat tu vaší mapu z hlavy do reality." přikývnu. Bez dalších slov zalezou dovnitř. Pánvička se mi asi tak 3x omluví a odejde s Tomem pryč. Nakonec zůstanu jenom já a Newt. Přijde ke mně a zavede mě kousek stranou od mapovacího domku.
,,Proč jsi neřekla pravdu?" založí si ruce na hrudi. Skloním hlavu.
,,Řekla." vrátím mu pohled.
,,Když lžeš na moment se zadíváš do země." zkousnu si ret.
,,Možná jsem neřekla úplně všechno, ale jen proto že kdyby ano. Nenáviděl bys mě. Vím to." otočí se kolem sebe.
,,Myslím, že nás Alby sleduje přes okno. Promluvíme si později." otočí se a vejde dovnitř.