Scarlett ✔️

25.

,,Ahoj Henry!" rozrazím dveře do jeho nynějšího pokoje, avšak je u něj zrovna Jeff. Jen se na něj usměju a jdu zjišťovat jak na tom Henry je.
,,Tak co?" Jeff se vrátí zpátky K Henrymu a pokračuje v tom co mu předtím říkal.
,,Právě jsem Henrymu říkal že už může jít, ale ještě nesmí běhat. Vlastně když už jsi tady Scarlett, tak by jsi Henryho mohla doprovodit na snídani." přikývnu. Podepřu svého kamaráda a pomalu se s ním vydám do jídelny.
,,Tak co? Jak se ti daří?" zeptám se a periferně se na mě podívá.
,,Teď už dobře. Už konečně můžu vstát z postele a nebude to dlouho trvat a začnu zase zpátky běhat do labyrintu." zastavím se a tudíž se zastaví také.
,,Víš tohle jsem nikomu neřekla, teda kromě Albyho kterej to zvažuje... Chtěla bych se stát taky běžcem." sklopím pohled. Zvedne mi hlavu abych se mu dívala přímo do očí.
,,Věřím, že proto máš určitě důvod. Navíc už jsi v labyrintu byla a zachránila jsi těm dvěma frasákům zadek." rozesmějeme se na celé kolo. Henry se chytne za jeho ránu.
,,Promiň." řeknu a pokouším se přestat smát.
,,Víš že já rozesmál tebe, že?" začnu mu vyhrnovat triko.
,,Taky fakt. A teď zmlkni a ukaž mi tu ránu. Musím zkontrolovat, že se ti nepřetrhli stehy." odfrkne si.
,,Jasně." bouchnu ho do ramene a zkoumám jeho ránu.

,,Scarlett!?" spustím Henryho triko a oba se otočíme za hlasem. Newt.
,,Můžu s tebou mluvit?!" kývne na mě hlavou a podejde dál. Jen protočím oči.
,,Počkej tady, hned jsem zpět." usměju se na Henryho. Jen přikývne a opre se o stěnu.

Dojdu až k Newtovi a zvednu na něj obočí.
,,No?" zamračí se na mě.
,,Co to mělo jako být?!" založím si ruce na hrudi.
,,Co máš přesnem na mysli?" snažím se mluvit stále v klidu i když Newtovi to moc nejde.
,,Co jste tam s Henrym jako dělali?! Neznáš snad pravidla!?" tak tohle už přehání.
,,To snad nemyslíš vážně! Jen jsem mu kontrolovala jeho stehy, jestli se mu nepotrhali. A tobě já nemusím nic vysvětlovat, jasný! Možná si druhej ve vedení, ale myslela jsem si, že jsi taky můj kamarád. A ujasněme si jednu věc buď budeš můj kápo a nebo kamarád! Rozhodně ne oboje! Rozhodnutí je na tobě!" chci odejít ale nenechá mě.
,,Já jsem pro tebe oboje, ať se ti to líbí nebo ne! A jako druhý ve vedení mám taky na starost dodržování pravidel! A to co jsem tam viděl určitě nebylo profesionální!" tak a dost.
,,Víš co je zajímavý?" přistoupím k němu blíž. ,,Že se ty pravidla vztahujou na všechny kromě tebe!" připomenu mu tím náš polibek, ale řeknu to tak, aby to Henry neslyšel, protože je mi jasný, že poslouchá.

Otočím se a nechám tam Newta stát. Vím že to bylo ode mě hnusný. V momentě, co jsem to vyslovila, bych to nejradši vzala zpátky, hlavně kvůli tomu jak se zatvářil. Snažil se to zamaskovat, ale na vteřinu se mu to nepovedlo.

,,Fajn! Od teď jsem už jenom tvůj kápo!" zařve na mě. Zastavím se. Nadechnu se. Když mi zkapne slza z oka, okamžitě si ji otřu a pokračuju dál.
,,Jsi v pořádku?" zeptá se Henry, já ho jen obejmu. Slyším za mnou kroky a je mi jasný, že je to Newt. Vydá se na opačnou stranu a já jsem ráda. Odtáhnu se od Henryho.
,,Jo! Teď pojď na tu snídani." nahodím veselý obličej.

Dovedu Henryho na snídani a také mu ji donesu. Řekl mi že tu dnes bude pomáhat Panvičkovi, ať se cítí aspoň trochu užitečně a že klidně můžu jít zpátky na medinu.
,,Tak zatím!" na medinu ale okamžitě nejdu. Jdu najít Thomase. Když ho však nemůžu najít, vyhledám Chucka, protože se stal Thomasovym nejlepším kamarádem, teda až na Newta s Minhem. Ale s Newtem se teď bavit nechci a Minho je určitě v mapovacím bunkru. Pravděpodobně s Newtem.
,,Chucky! Počkej!" zavolám na něj a doběhnu k němu.
,,Nevíš kde je Thomas?" začne přemýšlet.
,,Jo! Je na zasedání rady. Dělají mu výslech, pak ho prý propustí a po obědě bude druhá schůze, kterou svolal Alby. Ptal jsem se na to Newta, jestli mi o tom řekne něco víc, jelikož se nikdy nestalo, aby byli dvě rady za jeden den a aby kvůli tomu Minho nešel do labyrintu. Ale Newt mi pověděl, že sám moc dobře neví. Alby jen řekl, že chce ještě probrat labyrint jak jste tam byli ty a Minho." přikývnu.
,,Díky. Půjdu počkat na Thomase před chatu na rady. Vím jaký je to pocit když vyjdeš ven." rozhlídne se po Place.
,,Můžu jít s tebou, jestli ti to nevadí? Teď asi nemám nic na práci. To budu mít až umývání nádobí." pousměje se. Je mi ho trochu líto. Je tu nejmladší a vzhledem k jeho věku nedokáže dělat ani jednu práci tady, tak na něj zbyl Šlichťák, ktarý musí dělat práci kterou nikdo nechce.