Scarlett ✔️

15.

Minho mě popadne za ruku a táhne mě do jídelny. Po cestě se k nám přidá Chuck, který za náma musí vždy popoběhnout, aby s námi udržel krok.

,,Frase, kam tak spěcháte?" zeptá se Chucky, když dojdeme do jídelny.
,,Máme dneska hodně práce." odpoví Minho.
,,My jdeme už dneska?!" podívám se mu do očí.
,,Já ti to neřekl?" poškrábe se na zátylku. Vykulím na něj oči.
,,Ne!"
,,Ups." vražedně se na něj podívám. ,,Tak já jdu pro snídani." rychle odběhne za Pánvičkou a já na něj stále v šoku zírám.
,,Tak co máte teda na práci?" připomene se Chucky. Chystám se mu odpovědět, ale Minho mě předběhne.
,,Zařídil jsem Scarlett velice krásnou prohlídku spojenou s rekreačním během po Labyrintu zakončenou randem s rmuťákem." Chuck vykulí oči až se divím, že mu nevypadnout z důlků. Chci se zasmát, ale vážná situace mi to nedovoluje. Za to Minho se za břicho popadá. Chuck na nás pořád valí oči a přeskakuje z jednoho na druhého. Sednu si vedle Minha, který mi donesl snídani a pustím se do ní. Chucky si sedne naproti nám a stále nic neříká až mám pocit, jestli nedostal záchvat. Takhle dlouho snad ještě nikdy nemlčel.

Po pár minutách si k nám přisedne Newt se se svou porcí a podívá se na Chucka.
,,Co mu je?" zeptá se s plnou pusou a ukáže na Chucka.
,,Je v šoku." odpoví Minho.
,,Newte! Musíš jí to zakázat!" začne Chuck, Minho na něj vyvylí oči a bouchne ho do ruky.
,,Chucku, drž jazyk za zuby!" takhle vážného jsem ho nikdy dřív neviděla. Nevěřím že to Minho vůbec dokáže.
,,Cože?! Newt to neví?! Vždyť... Scarlett!" podívá se na mě zoufale. Nakonec se zvedne ze židle a odejde za Pánvičkou do kuchyně.
,,Co nevím, Scar?" podívá se mi do očí Newt a já nedokážu uhnout, ale ani promluvit.
,,Newte. O nic nejde." promluví Minho.
,,Tebe jsem se na nic neptal, Minho." podívám se Minhovi do očí.
,,Měla bych mu to říct já, než se to dozví od Albyho nebo od někoho dalšího." chvíli nic neříká a pak se zvedne od stolu.
,,Tak fajn, ale já se pro svou bezpečnost vzdalím, abych nebyl ten, kdo to schytá. A Newte zkus na ní moc neřvat, potřebuju ji v pohodě." Newt se tváří zmateně. Minho se vypaří, ale mezitím začínají do jídelny přicházet běžci a ranní ptáčata. Zvednu se a chytnu Newta za ruku. Táhnu ho směrem ven z jídelny. Nedojezenou snídani nacháme na stole. Jeho ruku pustím až když se zastavím v lese.

,,Scar? Co se děje? Mám takovej pocit, že se mi to nebude líbit." otočím se směrem k němu a upřu svůj pohled do jeho očí.
,,Mám stejnej pocit." přijde ke mě blíž. Chytne mě za obě ruce a vloží si je do dlaní. Dodává mi tím trochu odvahy, ale ne moc. Spíš mě to znervózní. Mým tělem jakoby projede nová dávka energie. Nevím co tenhle pocit znamená. Možná to ani vědět nechci.
,,Dneska... Ehm..." Newt zvedne obočí a čeká na pokračování.
,,Jdu do labyrintu." pustí moje ruce, podívá se na mě jako by mě neznal, jako by jsme nebyli nejlepší kamarádi, za tu dobu co spolu trávíme tolik času. V tu chvíli vím, že to byla chyba. Neměla jsem souhlasit. Už ale bylo pozdě. Tenhle pohled nikdy nezapomenu. Otočí se odchází ode mě pryč.
,,Newte! Newte, prosím počkej! Nech si to vysvětlit!" doběhnu ho, kvůli jeho noze to není ani tak složitý. Chytnu ho za zápěstí. Otočí se na mě, ale ruku mi vytrhne.
,,Co mi chceš jako vysvětlovat?!" křičí na mě.
,,Já jen... Víš ty co?! Nemáš žádný právo! Dělám dobrou věc! Minho mě potřebuje!" rozhodí rukama.
,,Jo tak Minho tě potřebuje! Znáš pravidla Scarlett! Žádný cukrování tady... " zamračím se na něj a přeruším ho.
,,Proboha, Newte! O to tu jde!? O mě a Minha? Co... Co si o mě vůbec myslíš?! Potřebuje mě venku jako meďáka. Nic víc, nic míň! Tak se hoď do chládku!" přistoupí ke mě o krok blíž.
,,A proč nevezme Jeffa?! Je to kápo meďáku nebo Clinta? Jsou tu dýl! Navíc co když to nestihneš včas zpátky?!"
,,Tak o to tu jde?! Chceš tím říct že jsem neschopnej meďák a ještě mi ani nevěříš že to zvládnu zpátky?! Díky Newte. Teď jdu za Minhem a jdu s ním a s Albym do labyrintu ať se ti to líbí nebo ne! A jen pro info, Minho si mě vybral protože jsem holka a všímám si jiných věcí než vy kluci. A navíc on mi věří a tobě to ani nemusím říkat. Ani by jsi si nevšiml že tu nejsem a tahle hádka se nemusela vůbec stát!" obejdu ho a mířím si to do mapového bunkru, kde nejspíš bude Minho.
,,Já bych si ale všimnul." řekne za mými zády Newt normálním hlasem, ale nepokouší se mě zastavit. Slyším za sebou lupání větviček jak po nich Newt jde. Ale ne mým směrem. Opačným směrem. Hlouběji do lesa. A mě to tak vyhovuje. Musím se srovnat, za chvíli jdu do labyrintu a musím se plně soustředit.

Zaklepu na dveře mapovacího bunkru a o pár vteřin později Minho vystrčí hlavu ven. Zvednu na něj pobaveně obočí.
,,Sem je smrtelníkům vstup zakázán." vyjde ven a jde neznámo kam.
,,Tak co jak to dopadlo s Newtem?" jde přede mnou, takže mi nevidí do obličeje. Nic neodpovím, ani nevím co mu na to říct. Pochopí to ticho a za chůze se na mě otočí.
,,Trable v ráji?" zastaví se před nějakou chatkou o které jsem do teď neměla ani páru.
,,Máme jiný problémy než je Newt. Měli by jsme si pospíšit. Nerada bych kvůli tobě a tvé rýpavosti ležela pod kytičkami." zamluvím jeho předchozí otázku. Zasměje se a vstoupí dovnitř chatky, kterou mezi tím odemkl. Zámek byl stejný jako má Díra.
Nevím zda můžu jít dál nebo je to mým očím nepřístupné, tak stojím venku a čekám s čím Minho vyleze.
,,Na." hodí mi běžecké oblečení.
,,Jakou máš velikost bot?" zvednu na něj obočí. Proč si jako myslí, že to vím. Moje číslo bot je to poslední o co se za poslední týdny starám.
,,Podívej se na spodek bot." rozkáže mi. Nacpu mu do rukou zpátky oblečení a sundám si jednu botu.
,,38." vrátí mi oblečení a vleze dovnitř. O chvíli později vyleze ven a hodí mi k nohám nové běžecké boty.
,,Ty ještě nejsi převlečená?" zamračím se na něj.
,,To snad čekáš že se převleču tady? Kde mě může kdokoliv vidět? Na místě kde jsou samý kluci? Ne, diky!" uchechtne se a ustoupí stranou. Beru to jako znamení, že se můžu převlíct uvnitř.
,,Počkám u severní brány. Až budeš hotová klidně si tu nech oblečení, odpoledne si ho zase prevlečeš a až budeš na odchodu stačí jenom zacvaknout zámek. Klíče mám u sebe." už mám vyslečené tričko a tak jen zakřičím: ,,Fajn." a slyším jeho kroky, které se vzdalují.

Do 5minut stojím před severní branou a čekám na Minha a Albyho. Brány se už dávno otevřely. Jen tu ztrácím čas, čekáním.
,,Scarlett!" zakřičí na mě Minho, který běží ke mě se dvěma batohy v každé ruce. Když ke mě doběhne jeden mi podá a já si ho hodím na záda.
,,Díky." usmeju se na něj.
,,Ještě jedna věc. Na." podá mi hodinky, které má jen pár lidí v placu.
,,Kdyby se něco stalo a my se museli rozdělit, do 6hodin se musíš vrátit do placu. Jinak budeš pod kytičkama." nasadím si je na zápěstí. Než však stihnu ironicky odpovědět objeví se tady Alby s Newtem po boku.
,,Minho? Seš si tím jistej? Když se jí něco stane je to na tvoje triko!" zamračím se na Newta. Od koho by tohle Alby asi tak měl, když s tím ještě ráno souhlasil.
,,Nic se jí nestane. Bereš to jako moc velký haló. Nekecej a pojď už." Minho mě chytne za ruku a běží směrem k labyrintu. Chvíli jsem v šoku a v další už běžím spolu s ním. Alby se vydá hned za námi. Když Minho zaregistruje, že běžím sama a nemusí mě táhnout, mou ruku pustí. Na konci uličky kdy musíme odbočit doleva nebo doprava, můj pohled se obrátí směrem k palcu. Jediné, co na tu dálku zahlednu je Newt, kterej si prohrábne vlasy. Když zpozoruje můj pohled odvrátí se a jde pryč. A pak nejednou už vidím jenom zdi. Snažím si všímat detailů, kdyby se náhodou stalo to co Minho říkal. Kdyby jsme se museli rozdělit. Jenže moje myšlenky se stále vrací k blonďákovi s hnědýma očima.