Scarlett ✔️

5.

,, Jak to mám vědět?! Přijela jsem sem stejně jako vy!" křiknu po něm.
,,Lžeš!" chytne mě pod krkem a přitlačí mě ještě víc na zeď a krapet mě zvedne do vzduchu, čímž mě donutí postavit se na špičky, ale i tak cítím jak se mi nedostává dostatek kyslíku.
,,Jsi jenom malá prolhaná mrcha, stejně jako ta před tebou!" ráda bych mu argumentovala, ale sotva dýchám, ještě abych mluvila. Přede mnou? Byla tu ještě nějaká holka?
Praští se mnou o zem a tím pádem se stočím do klubíčka. Letmo se na něj podívám, jenže to už stojí u mě a silně mě kopne do břicha a já odletím dobrých pár metrů a tvrdě narazím o strom.
,,Pomoc!" zakřičím ze všech sil.
,,Princezno, nikdo tě tady neuslyší. Navíc, kdo by ti pomohl?" má pravdu, kdo by mi pomáhal, když všichni věří, že jsem je sem přijela zničit.
,,Newt." zašeptám sotva slyšitelně, ale Gally to moc dobře slyšel a jen si odfrkne.
,,Myslíš to jak ti říkal, že tě ochrání? Kde je?! No kde?! Řekl to jen z povinnosti, ale nevěří ti o nic víc než já!" zasměje se a sebere ze země nějaké popadané větve.
,,Řekni mi proč tě poslali?! Proč tady byla ta minulá?!" stáhnu obočí.
,,O čem to mluvíš?" zeptám se.
,,Špatná odpověď." mrskne mě vší silou přes záda až vyjeknu. Nebere si servítky a zopakuje to nejméně desetkrát za sebou, až moje tričko bylo celé od krve.
,,Ber tohle jako varování! Jestli mi něco tajíš skončí to o moc hůř než teď!" popojde ke mě a chytne mě pod krkem. Zvedne mě do stoje
,,A opovaž se někomu o tomhle jenom ceknout... a neobtěžuj se chodit ke stavitelům, kdyby se někdo ptal, kde jsi byla, řekneš, že jsem ti dal nějakou práci!" pustí mě, jenže moje nohy vypoví svou funkci a spadnu na zem. Opřu se o strom a naplno se rozbrečím.

Když se začne stmívat seberu se ze země, obleču si přes zkrvavené tričko mikinu a zapnu si zip. Pomalými kroky se vymotám z lesa. Snažím se nevnímat tu bolest, ale jde to dost těžce. Dojdu až na ošetřovnu, kde naštěstí nikdo není. Vysleču si mikinu a vyhrnu triko. Podívám se do zrcadla, které visí na stěně a zjistím, že je to vážně špatné. Možná mám i zlomené žebro, protože můj levý bok se zbarvil do tmavě fialové. Potřebovala bych vydezinfikovat rány na zádech, protože tam mám nějaké malé kousky, asi jak jsem se válela na té špinavé zemi, ale sama si tam nedosáhnu. Pouze si obvážu celý hrudník obvazem a shrnu si triko zpátky dolů. Oblíknu si zpět mikinu, která byla naštěstí čistá a opět si jí zapnu až po krk. Do kapsy si naberu náhradní obvaz a ze skřínky, kterou jsem dneska uklízela, si vezmu pár prášku proti bolesti a hned dva spolknu.

Po pár minutách začne konečně působit a já se vydám na večeři, protože jsem nebyla ani na snídani, ani na obědě. Zjistím, že v jídelně je teprve pár lidí, proto proklouznu do kuchyně.
,,No ty kráso, kde jsi byla?" řekne mi Pánvička hned, co vejdu.
,,Zdržela jsem se u stavitelů." jen pokýval hlavou.
,,Celý Gally nechá tě dřít přes večeři, i když ví, že tam stejně pracovat nebudeš."
falešně se usměju. Po chvíli mi dojde význam jeho slov.
,,To už byla večeře? Nemáš náhodou nějaký zbytky? Dneska jsem ještě nic nejedla." udělám psí oči.
,,Jasně, kápové taky ještě nejedli pořád mají schůzi." řekne a začne mi nabírat jakousi polívku.
,,A neměl by jsi tam být taky?" postaví na bar talíř s polívkou a já si k ní sednu a začnu pomalu jíst.
,,Byl jsem tam, ale pak jsem musel jít dělat večeři. Teď stejně řeší ty nový pravidla a myslím, že si stačí samy." opět se nuceně zasměju.

,,Prosím poslouchejte všichni!" zakřičí někdo v jídelně, která je hned vedle. Pánvička vyjde z kuchyně a já ho následuji. Stoupnu si vedle něj, což je úplně vzadu a podívám se na dotyčného, který si sjednal pořádek. Byl to Alby. Vedle něj stál Newt. Tak přeci jen není mrtvej.
Naváže se mnou oční kontakt, ale já uhnu. Přejedu očima celou jídelnu a zjistím, že je úplně plná. Je tu tak 60 lidí, lépe řečeno 59 kluků a 1 holka, kterou tu nikdo nechce. Super kombinace.
,,Takže nejdřív bych vám chtěl oznámit, že jsme se rozhodli, že Scarlett bude pracovat na ošetřovně." kývnu na Albyho a pousměju se na něj.
,,Dále jsme stanovili určitá pravidla, která platí naprosto pro všechny a jsou velice prostá. Zaprvé žádné sbližování, nepotřebujeme tady řešit, že je někdo v jiném stavu. Druhé pravidlo, Scarlett je jedna z nás ať se vám to líbí nebo ne, nehledně na to, že je to holka. Poslední pravidlo, které sice pravidlem už je, ale u ní platí dvojnásob. Nikdo jí neublíží! Je vám to jasné čóni?!" rozezní se přes celou jídelnu Albyho hlas.

Někteří začnou kývat na souhlas, někteří odpoví ano a někteří se k tomu nevyjadřují. No do té třetí skupiny patří jenom Gally. Ale toho už dál neřeším a zapadnu zpátky do kuchyně. Déle bych s ním nemohla být v jedné místnosti. Během toho, co jím svoji večeři, si všichni kápové přišli pro večeři a zase odešli. Včetně Newta, na kterého jsem neměla odvahu se podívat.

Po večeři si umyju svůj talíř a vyjdu z jídelny, ale po cestě mě zastaví Alby.
,,Hej bažo!" křikne na mě, já zastavím a poslušně na něj počkám.
,,Tohle je asi tvoje." podá mi černý batoh. Převezmu si ho.
,,Moje? Co v tom je?" nadzvednu obočí.
,,Oblečení, nějaký mýdlo, hřeben a tak. Všichni jsme takový měli." poděkuji mu a odejdu rovnou do umýváren s batohem v ruce.

Vejdu dovnitř a po delším zkoumání zjišťuji, že chybí zámek. Povzdechnu, ale nemám sílu na to, abych to nějak dál řešila. Rychle si sundám oblečení, odmotám si zkrvavený obvaz a schovám ho na dno batohu, aby nehrozilo, že ho někdo najde v koši.
Vlezu si do sprchy a pustím na sebe teplou vodu. Zatnu zuby, když se voda střetna s mým zraněním a potlačím výkřik. Rychle se umyju mýdlem a vypnu vodu. Normálně bych tam byla schopná strávit i půl hodiny, ale v mém stavu to není možné. Otřu se do ručníku, který byl taky v batohu a rychle se podívám na můj bok, který momentálně hrál všemi barvami. Obvážu si čistým obvazem trup, abych si nezašpinila čisté triko a následně si obléknu šedé legíny a delší růžové tričko, které však sloužilo i jako mikina.
Rozčesám si vlasy, ve kterých jsem měla pár větviček, hlínu a trávu. Následně si udělám drdol na temenu hlavy.
Když jsem hotová, schovám si všechny věci, které jsem vytáhla, zpět do batohu. Ten si přehodím přes rameno a vyjdu z koupelny, ale to se okamžitě zastavím a nahlas vydechnu vzduch, který jsem zadržela, ani nevím proč.

,,Ale kdo se nám tu objevil?!" řeknu a projdu kolem Newta pryč.
,,Promiň vím, že jsem tě měl dneska na starost, ale.." otočím se na něj, vrátím se pár kroků zpátky a podívám se mu zpříma do očí
,,Tak, aby bylo jasno. Nejsem malý dítě, aby mě musel mít někdo na starost. Nepotřebuji nikoho. Ani tebe." otočím se a kráčím si to pryč. Newt to, ale nevzdává a rychle mě doběhne.
,,Kam jako jdeš? Nemáš, kde spát." zastavím se a bez citu se na něj podívám
,,To se mi jako vysmíváš? Novinka nejsi jedinej, takže si stoupni do fronty." chystám se ho znovu obejít, klidně budu spát na zemi, je mi to jedno.
,,Přišel jsem ti říct, že dneska spíš ještě u mě a zítra ti zavěsíme tvoji síť. Dnes jsem na to neměl čas." nehodlám to dál rozebírat a jen přikývnu. Newt se rozejde do svého pokoje, ale nechá mě vejít první. Hodím batoh vedle dveří a sednu si na zem a zavřu oči.
,,Co to děláš?" uslyším.
,,Jdu spát, nevím jak ty." řeknu. Slyším kroky, ale neřeším to. Když ke mě dojde vezme mě do náruče a položí mě na postel. Trochu mi škubne v zádech, ale nevšímám si toho. Ještě slyším jak se mě ptá.
,,Kdo se ti vysmíval?" zeptá se blízko mého obličeje. Na tváři cítím jeho dech
,,Gally, řekl mi, že jsi mi lhal. " trochu si povzdechne.
,,Nikdy jsem ti nelhal..." nejsem si jistá jestli to bylo všechno, protože se propadám do říše snů.