Scarlett ✔️

13.

,,Alby!?" zavolám na něj, když ho konečně zahlédnu.
,,Co je? Mám hodně práce?" založí si ruce na prsou.
,,Já jen... Myslím si, že bych si měla odpykat svůj trest." řeknu narovinu.
,,Děláš si srandu? Celou noc se s Newtem hádám a pak příjdeš dobrovolně, že chceš zavřít." kývnu na něj, že to pochopil správně.
,,Tak hele, nechci aby měl Newt kvůli mě problémy a nebo se s tebou hádal. Navíc kvůli mě celou noc nespal. Myslím že je to fér." přimhouří na mě oči.
,,Myslím, že zapomínáš na tu drobnou věc s klaustrofobií. Nemůžu si dovolit, aby kolem tebe neustále někdo lítal. Meďáci mají i jinou práci. Navíc si jedna z nich, tím že ležíš polomrtvá na marodce taky nikomu nepomáhá." povzdechnu si.
,,Tak tam se mnou někoho pošli. Někoho koho můžeš jeden den postrádat. Budu si mít s kým povídat a nebudu mít pocit stísněnosti. Odpykám si svůj trest a ty na mě nemusíš být naštvaný a Gally si přestane myslet, že jsem to jenom nahrála." Alby se porozhlédne po Place. Udělám totéž čekám na jeho reakci.
,,Chucku!? Pojď sem!" zakřičí na malého kudrnáče. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla.
,,Jo?" přiběhne k nám. Alby se podívá mým směrem.
,,Dneska mám pro tebe speciální úkol. Půjdeš se Scarlett do díry a zavřeš jí tam. Vzhledem k tomu jak to dopadlo dneska v noci jí budeš dělat společnost a kdyby měla další záchvat pustíš jí hned ven. Jestli ne tak ji pustíš těsně před večeří. Tvoji práci dneska zatáhne někdo jiný." Chuck mě chytne za ruku a začne mě tahat k díře.
,,Jakoby se stalo!" zakřičí na Albyho.

Když dorazíme na místo, opět si vlezu dovnitř a Chuck zamkne zámek. Po cestě jsme se stavili u Zrta, který má klíče na starosti.
,,Jsi v pohodě?" zhluboka se nadechnu.
,,Zatím to jde." ušklíbnu se na něj.
,,Nechceš mi něco říct. Úplně cokoliv. Zabijeme čas." vypadá to, že přemýšlí.
,,Tak fajn. Můžeme si zahrát hru. Budeme se postupně toho druhého ptát na otázky a ten musí popravdě odpovědět. Když zalže a ten druhej to pozná, tak má bod. Kdo má míň bodů prohrává a vítěz na konci dne vymyslí trest, nějakej úkol, jo?" jakoby se v něm probudilo jeho dětské já.
,,Dobře. Začínám. Tak třeba," musím chvíli zapřemýšlet, ,,Jak se jmenuješ celým jménem?" mávne nad tím rukou.
,,To je snadný. Charles. Ale opovaž se mi tak jednou říct a najdeš u sebe v posteli hromadu plopáků." oba se zasmějeme.
,,Tak za prvé nemám postel a za druhé co jsou to plopáky." to ho rozesměje ještě víc.
,,To zjistíš až mi řekneš Charlesi." přimhouřím na něj oči.
,,Pořád nemám postel."mrknu na něj vítězně.
,,Tak fajn. Kde teda spíš?" nevím jestli mu to můžu říct, ale jelikož jsem příšerná lhářka, řeknu mu pravdu.
,,U Newta. Nebo na marodce." dodám.
,,Jo tak ty a Newt? Něco jsem už zaslechl."
,,Teď já. Čeho se bojíš?" ignorují jeho poznámku na mě a Newta.
,,Na co to chceš vědět?" zvednu koutky do úsměvu.
,,Ty máš na mě ty svoje plopáky, ať už je to co je to, tak na tebe taky potřebuju páku."
,,Tak to tě sklamu. Já se totiž ničeho nebojím." posunu se k němu blíž.
,,Lžeš. Mám bod. Ptáš se." usměju se na něj.
,,Fajn. Líbí se ti Newt?" otevřu na něj pusu. Hajzlík malej.
,,Jo a komu by ne. Viděl jsi ho?"
,,Tak díky, ale Minho by s tebou asi nesouhlasil." ozve se z ničeho nic vedle Chucka.
,,Ty jsi věděl, že jsem jde! To si vypiješ Charlesi!" prostrčím ruce skrz mříže a začnu se po něm sápat. Rychle se zvedne ze sedu a začne utíkat.
,,Sklidni si jí. Za chvíli se vrátím." zavolá na Newta, když je v dostatečné vzdálenosti a už chůzí si to zamíří do Dvora.

,,Scar, co to nacvičuješ? Jasně jsem ti řekl, že zařídím, aby jsi sem už nemusela a ty jdeš za Albym a začneš ho přesvěčovat, aby tě sem zavřel?!" dřepne si aby na mě líp viděl.
,,Nechci aby jsi měl kvůli mě problémy." dívám se radši celou dobu do země.
,,Scar? Podívej se na mě." chvíli váhám, ale nakonec tak udělám.
,,Kvůli tobě žádný problémy nemám. Navíc viděla jsi mě už někdy? Kdo by mě nemiloval." zakroutím nad ním hlavou.
,,Ty si to užíváš, že?" usměje se.
,,Popravdě? Jo." protočím očima.
,,Newte! Newte. Máš jít za Albym. Prej je to akutní." přiběhne k nám udýchaný Chuck.
,,Jasně prcku. Kdyby měla záchvat tak mi to přijď říct, ale až jí pustíš ven! A kdyby se stalo něco tobě, tak se Scarlett zodpovídá mě."
,,Nevadí vám, že jsem přímo tady?!" Newt na mě mrkne.
,,Někdy si taky musíme zahrát tu vaší hru." řekne směrem ke mě a ignoruje mojí otázku.

Newt odejde a Chuck se na mě otočí s pozvednutým obočím.
,,Co to bylo? Chci další otázku!" zamračím se na něj.
,,Tak to vůbec. Jsem na řadě!"

Celej den uběhne vcelku rychle. Chuck mě opustil asi jenom na dvacet minut, když si skočil na oběd. Když se vrátil podal mi jablko, aby si mě udobřil za to ráno.

Mám strašný hlad tak jsem mu to prominula. Jinak jsme hráli naší hru a když mě v 6 pouštěl ven, bylo skóre 3:2 pro něj.

Právě vymýšlel úkol, který budu muset udělat.
Jdeme společně na večeři a Chuck pořád přemýšlí.
,,Už to mám!" vykřikne, když sedím já, Newt, Minho, Pánvička a on u večeře. Chuck jim vysvětlí o co jde, v rychlosti.
,,Tak sem s tím." vyzvu ho.
,,Dej jednomu z nich pusu." ukáže na kluky u stolu. Všichni se na mě podívají.
,,Fajn. Hra je hra." nahnu se blíž k Newtovi a vlepím mu na tvář rychlo pusu.
,,Cože? To se nepočítá!" zvednu na něj obočí.
,,Jasně že počítá. Pusa může být i na tvář a Newt je nejblíž." pošlu mu vzdušnou pusu a on si povzdechne nad tím jak jsem ho přechytračila.

,,Scarlett!" zavolá si mě Alby. Zvednu se od stolu a dojdu k němu.
,,Jo?"
,,Co to bylo?! Pravidla platí i pro tebe!"
,,Myslíš tu pusu? To byla jen sázka. Nic víc." přivře na mě oči a přistoupí ke mě blíž než je mi příjemné.
,,Budu si na tebe dávat pozor. Nechci aby se tady opakovalo to samé co s Taylor. Počínaje tím, že Gally ti dneska postavil na můj rozkaz postel. Tvůj nový pokoj je vedle pokoje napravo od Newtova. Zdruhé strany vedle mého, takže budu vědět o každém tvém kroku. Takže si běž pro věci k Newtovi a jdi spát! Ten záchvat ti určitě ubral hodně sil." pohrozí mi Alby.
,,Fajn." na podpatku se otočím a zamířím k Newtovi do pokoje, jak mi řekl Alby.

Popadnu svoje věci. Dojdu do pokoje, který mi byl přidělen. Hodím batoh do kouta a zavřu za sebou dveře. Lehnu si do postele a snažím se usnout. Ale ani po hodině se mi to nepodaří, a tak se jen převaluju ze strany na stranu a poslouchám děsivé zvuky Labyrintu.